Přinášíme podněty ke společným modlitbám.
Děkujeme za Vaše zkušenosti a sdílení, jsme vděčni, že můžete být takto s námi.

Každý den ve 21 hodin. 

Přihlásit se můžete na e-mailu modlitby@slezskadiakonie.cz

„On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s Ním.
Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“
(1.Tesalonickým 5,10-11)

Modlitba za celý svět

Zamyšlení

Milí modlitebníci,
v prosinci jako každý rok k nám z Německa přivezli dárky pro naše klienty. Přesto Vánoce 2020 byly jiné. Byla omezení kvůli koronaviru a řidič, který dárky přivezl, musel jít do karantény. Také přivezl jeden mimořádný dárek. Dárek pro nás všechny pracovníky. Víte o tom? Ten dárek je umístěn na ustředí v sálu. Je to obraz oveček a pastýře. Velmi se mi ten obraz líbí. Když se na něho díváte z blízka, úplně Vás vtahuje a připadáte si jako součást obrazu. Tento obraz mi velmi připomíná dětství. Prázdniny jsem vždy trávil ve Wisle na vrcholku hor v hájovně, kde bydlel můj strýc. Na ostatních kopečcích a v údolích bydleli další naši příbuzní. Jeden z nich pásl ovce. Měl jich přes 300. Pamatuji si, že vždy, když večer přihnal ovce do ohrady, ošetřoval jejich rány, a hlavně jejich kopýtka. Také je dojil a staral se o jejich potřeby. Když je ráno vypouštěl z ohrady, ovce se okamžitě rozběhly po celé planině,
ale stačilo, aby zavolal prrr, prrr, prrr, a ovce se seběhly a šly za ním. Byl to dobrý pastýř, a proto ho ovce poslouchaly. I Ježíš říká, že je dobrý pastýř, který se stará o své ovce. Pečuje o jejich potřeby a ovazuje a léčí jejich rány. Rovněž jsem nikdy nemohl pochopit, jak strýc mohl znát všechny ovce. Věděl i to, od koho která ovce je. Volal na ně jménem a ony ho poslouchaly. I Ježíš zná své ovce jménem a volá nás jménem. Poslechneme jeho volání? Jdeme za ním? On je ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř klade svůj život za ovce. Bojuje s divokou zvěří, hledá a riskuje život, když ovce někde spadne do rokle. Ježíš dal svůj život za nás, aby nás zachránil. To je opravdu DOBRÝ PASTÝŘ. Chceme ale být ovcí? Být ovcí je přece něco pod naši úroveň. Vždyť my chceme být samostatní a nám nemá kdo co mluvit do toho, co máme a co nemáme dělat. My přece nejsme hloupé ovce, my se nechceme nechat
ovládat, nechceme někoho poslouchat a následovat. Chci Vám přát, aby Žalm 23 byl Vašim vyznáním:
Moje vyznání
Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
2 Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
3 mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.
4 I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
ničeho zlého se nebojím,
neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
5 Před zraky protivníků
stůl mi prostíráš,

hlavu mi olejem potíráš,
můj kalich přetéká.
6 Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života,
zůstávat budu v domě Hospodinově
po dlouhý, věčný čas.


Milé kolegyně a kolegové, drazí modlitebníci,
žijeme po Velikonocích „v novotě života“, nějak jinak a lépe, nebo těžko říct a spíše ani ne? Každý den koloběh povinností, úkolů a časový harmonogram je neúprosný. Tak si nastavíme připomínky, pravidla, předpisy – a to v pracovním, školním a také v osobním i v duchovním životě. Je moc fajn číst slova o tom, že předpisy tvoří jen vnější stranu toho, co je skutečné a
podstatné. Jak však rozlišit mezi tím, jestli přemýšlíme a žijeme „podle Krista“, nebo podle falešných představ? Pomůže prý malý test. Podobně jak se testujeme na Covid, tak můžeme testovat naši víru. Tím testem je otázka: „Co je pro mne skutečně důležité?“ Odpovědi najdeme ve svém srdci, ve ztišení před Pánem Bohem, uprostřed modlitby. Pro zdravou víru potřebujme „injekci“ lásky a milosrdenství. Každý den opakovaně. A pak zjistíme, že nepotřebujeme posuzovat druhé, ani je vylepšovat. Nebudeme potřebovat fungovat podle lidských pravidel. Ta velikonoční událost nás opakovaně bude zvát k tomu, abychom se
nechali osvobozovat Kristem, abychom nechali osvobodit naše představy, dovolili proměňovat naše křesťanství a duchovní život v odvážné dobrodružství lásky.
S Kristem jste vstoupili do nové roviny života. Starý život vzal za své a s ním všechny obřadní předpisy…proč tedy ještě stále to staré-toho se nedotýkej, to nejez. .(Kolos 2, 20-21)
Díky Ti, Pane, za dar Tvé lásky! Ona nás osvobozuje z pout předpisů a současně nastavuje hranice toho, co je opravdu dobré, správné a důležité. Dej, ať se nedáme svazovat strachem, ani sobectvím
(svým, ani cizím), ale ať máme „v krvi“vždy dostatek ochoty k milosrdenství, lásce, naději a k životu podle Tebe. Amen

Miriam Szőkeová


Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je poslal kázat a aby měli moc vymítat démony.

Mar 3,14-15
Vždy jsem měl za to, že kázání a služba je prvořadou charakteristikou učedníků (Ježíšových následovníků). Náš dnešní text však ukazuje na to, že tím prvotním Ježíšovým záměrem, když ustanovuje své učedníky, je, aby byli s Ním. Proč? Protože křesťanství, následování Pána Ježíše není v prvé řadě o dělání, ale o vztahu. V náboženské oblasti toho mohu dělat hodně, ale pokud nemám s Kristem živý vztah, pokud mu nepatří mé srdce, nebudu se nijak lišit od farizeů a zákoníků. Skutečné následování začíná v Boží přítomnosti. Když se On dotýká skrze svého Ducha mého hříšného srdce, když poznávám svou ztracenost a zároveň Jeho
milost a lásku, když mi dává nové srdce, pak se z Jeho milosti rodím do Boží rodiny. Toto mohu prožít a trvale prožívat pouze, když jsem s Ním. Pán Ježíš si vyvolil dvanáct, ne zrovna ideálních, chlapů. Byli mezi nimi sebevědomí odvážlivci, kteří jej nakonec zapírají, byli tam hněviví cholerici, kteří by rádi trestali druhé sírou a ohněm, byli tam také bývalí kolaboranti, kteří sloužili okupantům, revolucionáři, kteří chtěli převrat, nevěřící, kteří uvěřili, až se dotkli (kdy už víry nebylo potřeba)… Zvláštní směsice lidí. A přesto si je Ježíš vyvolil, protože věděl, co dokáže Boží milost. A tím prvořadým záměrem bylo, aby byli s Ním. Neboť u Něj,
v Kristově přítomnosti se naše srdce mění. Díky Ti, Pane Ježíši. Ustanovuje jich dvanáct, aby byli s ním. Proč? Protože jedině tehdy, když jsme v Božích rukou, můžeme být Jeho dílem. Když nás přetvoří, jako hrnčíř hlínu, můžeme být k užitku. Chceme-li být Bohu k užitku sami ze sebe, bez Jeho zmocnění, budeme možná dělat chvályhodné věci, ale nebude to Boží dílo. Nejvíc jsem byl (a někdy i jsem) Pánu Bohu na obtíž, když jsem dělal „Jeho dílo“ ve své síle a moudrosti. Pane Ježíši, odpusť. Naše fyzické, intelektuální a náboženské „svaly“ nemají se skutečným Božím díle mnoho společného. Všimněte si, když Pán Ježíš posílá učedníky za druhými, mají vše, pro nás důležité, nechat doma (Mar 6,7-9). Jeho pokoj a Jeho zmocnění je dostačující. Když Petr a Jan uzdravují chromého, nemají ani na almužnu, ale mají to podstatné – jsou naplnění Duchem svatým. A
když jiní takzvaní učedníci konají veliké věci, ale neznají Krista a nejsou Jím zmocněni, je jim to k ničemu (Mat 7,22-23). Boží dílo není o nás, o našich schopnostech, není o naší lásce (ta smrdí sobectvím). Je o Jeho přítomnosti v našem životě, o darech Jeho Ducha. Abych směl být každý den Jeho dílem, abych směl činit to, co On sám připravil, pro to potřebuji být především s Ním. Až pak, s Ním, mohu jít kázat, být nástrojem k vysvobození… Jsem-li s Ním, stávám se Jeho učedníkem. Také dnes nás Pán Ježíš zve, abychom byli s Ním. On nás našel, On nás vyvolil, On chce být s námi.

Ať Boží pokoj a Jeho přítomnost je s vámi v této nelehké době. RK


Milí spolumodlitebnici
Dnes večer bych naši pozornost chtěla obrátit na událost, která měla místo v životě ap. Pavla. Čteme o ní ve Skutcích ve 27. kapitole. Myslím, že ztroskotání lodě bylo dobrou příčinou k
prožívání krize mezi posádkou i cestujícími. Čteme, že jejich situace se nelepšila, a proto lodníci začali vyhazovat věci, aby ulehčili lodi. Všimněme si, jaké věci postupně vyhazovali:
a/ náklad - to znamená vzácné a cenné věci
b/ lodní výstroj - to, co jim mohlo pomoci se stabilitou
c/ jídlo - to, co potřebovali k přežití
d/ sami sebe - skočili přes palubu a začali plavat ke břehu.
Když se ocitneme v krizi - říká jeden nejmenovaný kazatel - býváme v pokušení zbavit se právě těch věcí, které nejvíc potřebujeme, hodnot, kterých jsme se drželi v lepších časech.
Vzdáváme se svých snů, opouštíme vztahy, zahazujeme důležité zásady. Právě opak by měl být naší realitou: místo opouštět plány a cíle pro svůj život, máme se jich pevněji držet. Místo
pochybování o božích zaslibenich, máme se na ně pevněji postavit. Poslední, co házíme přes palubu, když se ocitáme v krizi, je naděje. "Bouře nepřestávala a my jsme ztráceli všechnu
naději" /Skutky 27,20/. Možná i v dnešní nelehké době zápasíme s problémy, které nás zmítají sem a tam. Možná znáš někoho, kdo už vyházel všechno, co měl a je v bodu zoufalství. Ten
někdo potřebuje slyšet naše povzbudivá slova - jak to udělal ap. Pavel: "Vyzývám vás, abyste neztráceli naději. Já svému Bohu věřím. Buďte i vy dobré mysli." /Skutky 27,22-26/. 
Námořníci na Pavlově lodi zapomněli, že je tu Bůh, který má všechno pod kontrolou, že On má své plány, které plní. Zapomněli, že Bůh může vnést naději i do zcela beznadějně situace.
"Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho boji, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství ..." /Žalm 33,18-21/. Když se v Bibli píše o naději, není řeč o štěstí nebo
náhodě, jde o zaměřenou víru na Boží zaslíbení. Pokud máme tuto naději, sdílejme ji s ostatními - možná právě ted takové povzbuzení potřebují.
S přáním radostné naděje Eva Pawlasova


Milí přátelé a modlitebníci!
S měsícem dubnem je spojen tzv. apríl. Mnozí lidé mají radost z toho, když někoho vyvedou aprílem, tedy si z někoho vystřelí. Pokud je to nevinná dětská hra, pak je to legrace. Ale pokud si někdo vystřelí ze staršího člověka a ještě se mu vysměje, pak je to na pováženou. Ale zkusme přemýšlet nad podstatou aprílu. Principem je z někoho si vystřelit, tedy říct něco co není pravda, poslat někoho někam pro něco a pak ten dotyčný zjistí, že to byla pouze legrace. Mám rád legraci a je dobré, když se umíme zasmát, ale pokud se smějeme na cizí účet, pak to není dobré. Myslím si, že prospěšné je, když si umíme udělat legraci sami ze sebe
a nebereme se příliš vážně.
Ale zpátky k podstatě aprílu. Jedná se o umělý podvod. Legrace za každou cenu, s úmyslem si udělat legraci z druhého člověka. Kolem nás je mnoho návnad, které si dělají legraci z nás. Princip reklamy také tak funguje. Možná se nám zdá ten výrobek v reklamě tak velký, skvělý a chutný, ale ve skutečnosti je malý, skvělost je ta tam a chuť nevýrazná. Řekneme si, zase jsme naletěli. A vůbec naletěli jste už někomu ve svém životě?
Podle četnosti letáků v naší poštovní schránce jsme už aspoň 50 x milionáři. Ale skutečnost je jiná. Nejsme jimi. Byl to jenom trik, tah nebo snad apríl. Fráze: jste zaručeným výhercem, pokud vylosujeme vaše čísla, když odpovíte to 7 dnů, tak vyhráváte finanční bonus a jako prémii auto. To jsou pouze fráze a povedený apríl. I když kolem nás je mnoho podvodů, přece existuje někdo, kdo si z člověka neutahuje, ale
hovoří vždy a za všech okolností pravdu. Existuje někdo, kdo chce pro člověka jen dobro. I když jeho principy dnes mnohým lidem připadají zastaralé, jsou stále platné, a když se podíváme blíž, tak jsou dokonce nadčasové.
V Žalmu 119,151 je napsáno: Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. Pán Bůh s lidmi nehraje žádnou hru. On informuje člověka zcela jasně a pravdivě. Nic nám neukrývá, nic neříká jen tak napůl. Tvá přikázání jsou pravda. A Jeho Syn Ježíš Kristus se nazval, že On je Pravdou.
Není tam ani náznak lži, podvodu nebo nějakého triku. Kristus dobrovolně vzal na sebe trest na naše podvody, lži, nenávist, za naše všechny hříchy. Stal se pravdivým Spasitelem, který zvítězil na hříchem a smrtí.
Jemu můžeme skutečně důvěřovat, to není apríl. 
Přeji Vám požehnané a příjemné jarní dny. Jiří Kaleta


Milé kolegyně a kolegové, drazí modlitebníci,
dnes se nám skloubil začátek velikonočních svátků-Zelený čtvrtek a 1. apríl. Dovolím si začít vtipem (omlouvám se těm, kteří ho už slyšeli): Po pláži v Tel Avibu se prochází smutný rabín  Moshe. Zanedlouho vidí před sebou samotného Hospodina a tak se ho ptá: Hospodine, Bože, co Tě přivádí tady k nám na pláž? A Hospodin odpovídá: Home office, synku, home office.“
Je pozoruhodné, kolik informací ohledně Velikonoc zaznívá z rádia a televize o významu jednotlivých dnů, o obsahu svátků. Když to pečlivě poslouchám, tak se mi zdá, jakoby snad poprvé (resp. podruhé- už loni) některé ty informace nevyznívaly s posměchem a
nepochopením, ve smyslu: „V nastávajícím prodlouženém víkendu sice křesťané slaví velikonoční svátky, ale my ostatní si dopřejeme volno od všeho a budeme ve veselé náladě někde na horách organizovat akce s množstvím přátel, či vyrazíme na dovolenou.“ Možná je to také tím, že na hory kromě okresu se letos nedostaneme, mnozí z nás nebudou moci navštívit ani rodinu, natož své přátelé a tak se můžeme soustředit na to, co je doma a blízko.
Na podstatě a obsahu největšího křesťanského svátku se uprostřed těch omezení nic nemění.Je to jakýsi pevný bod, který si můžeme připomínat, opírat se o něj, objevovat jeho hloubku pro nás. Ať jsou pro nás letošní Velikonoce pevným bodem, který se nám neztratí
a nerozplyne.
Dnes, na Zelený čtvrtek, kterého název zůstal ze zkomoleného německého názvu „Grůn“- zelený (jelikož lidé to takto slyšeli místo „Grein“-lkavý) motivace některých lidí vedou k tomu, aby snědli něco „zeleného“, ale to je jen lidovou tradicí a jsme od toho osvobozeni.
Ve čtvrtek Ježíš naposled stoluje se svými učedníky, je to tedy v křesťanské tradici ustanovení Večeře Páně, eucharistie. Poslední večeře se účastní také Jidáš. On, který Krista zradí, není Pánem vyloučen ze společenství, Ježíš má s ním pořád trpělivost, do poslední chvíle mu dává šanci k pokání. Pokud my vnímáme někoho jako toho, kdo žije v omylu, či se nachází „na špatné cestě“- jsme dnešním dnem voláni k tomu, abychom ho nezavrhli a neodvrátili se od něho se studeným nezájmem. Kdo bude dnes večer tím, kdo nám připomíná Jidáše, a na koho vzpomeneme ve svých modlitbách?
Současně jasně před všemi zaznívá slovo: „..ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje.“ (Mt 26, 24). Vyslovením  „běda" nad Jidášem, prokazuje Ježíš milosrdenství ostatním učedníkům. Evangelista Jan zaznamenává Ježíšova slova takto: „Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to." (J 13,19) Ježíš tedy nemlčí a netváří se, jako by nevěděl, co se proti němu chystá. Učedníci nemusí mít žádnou pochybnost o tom, že by snad zrada Ježíše zaskočila. Vnímáme milosrdenství Boží v tom, kolik nám toho Pán Bůh zjevil ve svém slovu, v historii a v samotném Spasiteli, anebo upadáme do pochybností
nad tím, co se děje, nebo ještě může stát? Po společném stolování Pán „vyšel ven“. Čteme: „Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na
Olivovou horu“ (Mt 26,30). To „vyjití ven“ je znamením síly. Bude následovat obrovsky těžký zápas v Getsemane, přijde kříž a hrob. V tom vyjití ven – v té pašijové cestě překračuje Ježíš hranice ochranných zdí města a postaví se něčemu nesmírně silnému- smrti.
Hluboké prožití velikonočních svátků, pokojný večer. Miriam Sz.


Milí přátelé a modlitebníci!
Už jste někdy stáli mezi nějakým obdobím vašeho života? Možná jako studenti jste stáli mezi obdobím školních časů a nové doby, kdy jste nastoupili do práce. Něco v životě skončilo a něco nového začalo. Ten, kdo se rozhoduje vstoupit do manželského stavu, stojí před novým obdobím. Dětství a bezstarostné mládí je pryč a začíná nové období odpovědnosti za partnera a výchovy dětí. Zase něco končí a něco jiného začíná. Možná pro někoho je aktuální, že stojí mezi koncem zaměstnání a odchodem do důchodu. Možná někoho z vás čeká nějaké jiné nové období, nějaká nová změna, něco, co ovlivní váš život. Co člověk, to jiné nové období. Určitě každý člověk již ve svém životě prožil, že něco je za námi, mohli bychom říct, nenávratně pryč a něco před námi, něco co bude zcela nové a očekáváme to tak trochu se zvědavostí.
V čase Velikonoc si celý křesťanský svět připomíná největší událost, která se stala na naší planetě. Jediný Boží Syn umíral potupnou smrtí na kříži. Velký pátek je skutečně Velký. Tím, že Boží láska šla tak daleko, že jediný Boží Syn umírá a bere na sebe trest za každého z nás. Tak to říká Bible. „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben.“ Tak napsal apoštol Pavel v listu do sboru v Korintu. Smutná událost, ale pro nás jedinečná možnost záchrany, před Božím spravedlivým soudem.
Po Velkém pátku, jakoby po tmavé noci vyšlo slunce. Smutek smrti je pryč. Velikonoční ráno. První svědkové u Ježíšova hrobu prožívají překvapení. Ježíšův hrob je prázdný. Přes různé lži a spekulace mnozí viděli živého Krista. Apoštol Pavel píše dále: „Byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“
To je největší zpráva, která se dosud v dějinách neopakovala a nebude se opakovat. Ježíš žije, dnes má mnoho následovníků, kteří mu důvěřují, kteří prožívají naději toho, že život smrtí nekončí.

Dnes už víme, že Ježíš umíral místo nás a víme, že vstal z mrtvých a žije. Radujme se opravdovou radostí a přemýšlejme, co to pro nás znamená. Může to být nový počátek v našich životech. Rozhodnutí pro Krista.
Ze srdce Vám všem přeji požehnané velikonoční svátky.

Jiří Kaleta


Zdravím do Československa,
Před týdnem tady nějaká Eva Pawlasová psala, že můžeme sdílet své náměty. A hned pod tím čtu: „o Boží dotek pro mne, mou rodinu, přátelé…“. No, lépe jste to vyjádřit nemohli. Ano,
při vší mé nejistotě, obviňování, strádání, oni v té Slezské diakonii se o mně modlí. Tak jsem si říkal, že vám teda musím poděkovat a napsat (…). Ben-Jób

– – –
Tolik kousek dopisu Ben-Jóba, který byl poslán v úterý z kanceláře duchovních SD. V Bibli bychom mohli najít knihu o Jóbovi (snad nějakém jeho prapředku?). Přišel o zdroj obživy,
o děti, i o zdraví. Žena mu radí, ať se zřekne Boha i vyznání a umře. (Kolik lidí dodnes takto „řeší“ své utrpení!) Jeho přátelé mají svůj pohled a říkají, že kořen utrpení – a tedy i rozuzlení
problému – je v něm. Měl by si tedy přiznat chybu. Jób však jde cestou radikální upřímnosti, ze které na mnoha místech až mrazí: ‚Bůh … mě naplnil vztekem‘; můj protivník mě
probodává svýma očima (16,9). Jób hledá odpověď, protestuje proti Bohu a hledá zastání. Unavený pak říká: Ale já vím, můj zastánce žije a jako poslední se postaví nad prachem.
( Jób 19 , Jób 16) Ježíš řekne: Každý bude solen ohněm ( Mk 9 ). A Jób vskutku onu sůl, duchovní život, uchovává!

Milí spolumodlitebníci, pokud je nějaké povzbuzení v Kristu, společenství u těch různých námětů, které píšeme, nějaký soucit a slitování, objevme soli dar. V tomto roce soli dar ity
zahlédněme naše kolegy, jak dovádí s klienty nebo velmi unavené a spolu s Jobem protestujme, hledejme zastání, postěme se. Jděme k jádru věci, hleďme k Tomu, který se zastává duše. Pokud ji chceme udržet vlastní rukou, ztratíme ji ( Lk 17 je naše heslo pro 20‘).
Kéž naše modlitby tedy uchovají sůlKrista. On je ten, který se zastává naší duše navzdory obviněním. A žijme mezi sebou v pokoji.
Požehnaný čas modlitby v každé době přeje Dawid Pasz


„Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.“ Mar 6,31

Nedávno jsem si musel vzít neplánovaný den dovolené. Nebyl jsem schopen jet povzbuzovat druhé, otevírat Boží slovo.. Potřeboval jsem „vypnout“. Spojil jsem se s jedním starším bratrem v Kristu a dotázal se, zdali by si na mně našel čas. Byl ochoten se se mnou sejít a více než dvě hodiny si povídat, naslouchat, povzbuzovat a modlit se u dobrého čaje a buchty. Byla to skutečná „supervize“, která mi přinesla úlevu, možnost se nadechnout a sílu jít dál. Povzbuzení, které Pán Bůh zprostředkoval zájmem a ústy druhého člověka. 

Také Pán Ježíš vnímal, jak je takovýto čas důležitý. Proto říká učedníkům: Pojďme spolu někam, kde bude klid, je potřeba si odpočinout. Toto je legitimní potřeba každého člověka, zvláště je-li permanentně ve styku s druhými lidmi. Každý z nás potřebuje odpočinek. I ten, kdo pečuje o druhé, občas potřebuje, aby bylo pečováno o něj. Ten, kdo hladí, potřebuje pohlazení, ten, kdo hostí, potřebuje být uhoštěn a ten, kdo miluje, potřebuje cítit lásku. Když občas doma syn něco uvaří, můžete od manželky slyšet větu: „To je tak fajn, když mi někdo uvaří.“ Lépe to pak chutná .      Kvalitní odpočinek, ve kterém je mé nitro nasyceno je předpokladem pro další službu (a jedním z aspektů prevence vyhoření). Pán Ježíš řekl: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra.“ Jan 7,37-38 Pán Bůh sytí moje nitro, abych se mohl o to, co jsem přijal, dělit s druhými. A dělám-li to, potřebuji znovu přijímat, být napojen na zdroj. 

Jednou s nejvzácnějších částí dne je pro mne ranní čas ve společenství s Bohem. Je to čas, ve kterém se mohu v tichosti sdílet se svým Spasitelem. Čas, ve kterém se učím vstupovat do společenství s Ním. Izajáš znal takovýto čas a proto napsal: „Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět.“ Iz 50,4-5 V tomto společenství nás Pán Bůh sytí, směřuje náš pohled na Pána Ježíše a „probouzí“ naše uši. Jsme-li takto posíleni, můžeme s Ním vejít do toho, co pro daný den připravil. A když končí pracovní týden, zve nás náš Stvořitel do celodenního odpočinku s Ním. Sabat znamená ustat, odpočinout a také vejít do užšího společenství s Ním.

Každý z nás si potřebuje najít tiché místo, ve kterém zakusí odpočinek, pohlazení a přijetí. Pán Bůh nás k takovému času zve každé ráno, na konci pracovního týdne, ale také jej dává skrze druhé lidi či při procházce v přírodě. „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Mat 11,28

                Přeji Vám dobrý čas ve společenství s Ním, RK

 

 


Předvelikonoční postní období může být příležitostí k rozjímání nad životem Pana Ježíše. Nedávno v jednom zamyšlení jsem četla o jeho trojím úřadu: Ježíš přišel, aby nám zjevil sám sebe jako proroka, který mluví a my máme naslouchat tomu, co nám říká a činit pokání. On také přišel odhalit sebe jako kněze, který nam slouží a pomáhá a také jako krále, aby nám vládl a vedl nás. Zkusme se podívat na svůj život,
ve kterých oblastech se nám Pan Ježíš ukazuje jako Prorok, Kněz nebo Král.

Pan Ježíš je pro mne také úžasným příkladem modlitebníka, který se často modlil brzy ráno, jindy se vzdálil od ostatních nebo zůstal na místě a až všichni odešli, tak se modlil. Svému učedníkovi Petrovi řekl: "Prosil jsem za tebe, aby neselhala tvá vira." Modlitba byla přirozenou součástí jeho života a služby. Modlil se před svým zatčením v Getsemane svou velekněžkou modlitbu za učedniky. Modlil se dokonce na kříži za své nepřátele. Po svém zmrtvýchvstání a nanebevstoupení se za nás přimlouvá u svého Otce. Jak je dobré mít Ježíše na své straně, pak nás nic nemůže odloučit od jeho lásky. 
Co je obsahem našich modliteb? Chci Vám všem poděkovat, že jste modlitebniky - přimluvci, že se přimlouvá te za uživatelé i pracovníky Slezské diakonie. Je mnoho těch, kterým jsou Vaše modlitby velkou oporou. Můžete psát také své náměty.
Rozloučil se s Vámi slovy jedné písně: "Kdo na kolenou kleči vídá dál."
Eva Pawlasová


Milí modlitebníci,
některé příběhy a setkání jsou zvláštní. Nechápeme to ani v průběhu, ani po skončení setkání. Fakt zvláštní. Takovým zvláštním a nepochopitelným bylo např. uzdravení slepého v Betsaidě, jak jej opisuje evangelista Marek: Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“ Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. Mk 8, 22-25 Proč toho člověka uzdravil jakoby postupně a ne najednou? Sledoval tím něco a co? Nevíme. A možná právě to je tím důležitým. Možná nám Bůh říká: „Psst. ticho.“ Soustřeďte se jen na samotného Ježíše, který se dotýká, uzdravuje, pomáhá, zachraňuje – i když zvláštním způsobem. A nakonec- spásu nám přináší skrze
potupnou smrt na kříži. Jeho jednání je pro nás postačující. Naše další otázky typu „proč“- můžou počkat.
Modleme se: Pane, když nerozumím, co činíš, pomáhej mi navzdory tomu Ti důvěřovat. Amen
Požehnaný večer,
Miriam Szőkeová


„Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“ Žid 12,2 „Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry..“((B21)
Nikdy jsem neměl příležitost orat, ale slyšel jsem, že chcete-li vyorat rovnou brázdu, musíte svůj pohled zaměřit na pevný protilehlý bod, za kterým pak míříte. Když jsem byl (a stále jsem ��) zamilovaný do své ženy, můj pohled byl zaměřen na ni. Události kolem až tak nehrály roli. Hlavní bylo, že mohu být s ní. Apoštol Petr jedné noci, na Ježíšovo pozvání, vystupuje z lodi a kráčí po větrem vzdouvaných vlnách k Pánu Ježíši. Dokud hleděl na Něj, kráčel bezpečně. Nehrálo roli, že to bylo lidským rozumem nevysvětlitelné. Živé spojení s Pánem Ježíšem, víra (důvěra) v Něj mu umožnila jít. Pak ale jeho pozornost upoutává silný vítr, dostává strach a začíná tonout. Přátelé, co se změnilo? Byl snad vítr silnější než před chvílí? Zřejmě ne. Změnilo se však Petrovo zaměření. V jeho zorném poli již nebyl jeho Spasitel, ale okolnosti kolem něj. Když se mění zacílení jeho pohledu, objevuje se strach a Petr jde pod hladinu. Volá o pomoc. A ruka jeho zachránce je nablízku. Ve svých životech jsme zakusili kroky plné důvěry, ale také moc okolností, zápasů a obav, které nás zalily a chtěly nás zničit. Díky Boží milosti však také zachraňující ruku Pána Ježíše.

Je zvláštní, jaký vliv na náš život má zacílení našeho pohledu. Jako by nám Pán Bůh chtěl ukázat, že tím rozhodujícím faktorem není (nemusí být) to, co se děje kolem nás, ale pohled víry na toho, kdo nás po cestě víry vede, na Pána Ježíše. Našemu dnešnímu textu předchází kapitola „hrdinů víry“. Končí docela drsně – jiní zakusili výsměch, bičování, okovy, byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou.. Čím to je, že je okolnosti nezlomily? Byli tak „dobří“, silní, mimořádní, že to dokázali ustát? Zdá se, že tajemství jejich života bylo v „pohledu víry“. Pohledu zaměřeném mimo výseč okolností. Ne, že by je neviděli, zakoušeli je až příliš intenzivně. Nebyli to mniši levitující nad žhavými uhlíky utrpení. Ale víc než na okolnosti, se dívali na Ježíše. Jeho milost v nich probudila lásku, která držela jejich oči na Něm. V jejich slabostech se pak On stal jejich silou (2 Kor 12,9). On byl s nimi, když procházeli utrpením. Pozvedal jejich zrak, když ztráceli z lidského pohledu naději. Nesl je v náručí, když pod tíhou nemohli dál. „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou..“(Iz 43,2)
Možná i ty procházíš těžkým zápasem, který ne a ne končit. Možná vítr příliš fouká a bouře kolem je víc než reálná. Pán Ježíš to dobře ví. Nejsi mimo výseč Jeho pohledu. Nabízí ti svou ruku, svoji blízkost a zve tě, abys mu důvěřoval, protože On touto cestou už prošel. Můžeš mu důvěřovat, On totiž unavené, zraněné a topící se neopouští!

Pokojný večer v Boží přítomnosti, R.K.


Zkušení modlitebníci mi dají za pravdu, že neexistuje osvědčená modlitební metoda. Co člověku pomáhá na začátku jeho cesty viry, mu nemusí být ku pomoci, když pokročí dále. Co mu pomáhalo, když šel z kopce s větrem v zádech, mu může být k ničemu, když šplhá nahoru a zápasí s větrem ve tváři. Co mu bylo ku pomoci na jaře jeho života, mu nemusí pomáhat v jeho podzimu.
V Bibli nalezneme zapsané různé modlitby. Dnes bych chtěla naši pozornost zaměřit na velmi jednoduchou modlitbu - možná to bylo "jen svolání", ale důležité je to, jakou změnu v životě to způsobilo tomu, kdo ji vyslovil. Čteme: "Jakmile slepý žebrák Bartimaos uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: Ježíši, smiluj se nade mnou." Prožíváme teď postní období a to je období, kdy možná častěji vyslovujeme kajícné modlitby. (Vzorem nám může být také Žalm 51, ve kterém se David upřímně modlí za odpuštění a čisté srdce.) Kéž výsledkem jsou jako u slepého uzdravené oči, tak u nás uzdravené vztahy s lidmi i s Panem Bohem. A my pak  radostně můžeme svědčit o Boží moci v našem životě nevěřícím lidem v našem okolí.
S přáním požehnaného času na modlitbách.
Eva Pawlasová


"Otázky"
Lidé, kteří jsou nadáni ve vztazích, jsou často ti, jež kladou jedny z nejlepších otázek. A Bůh je v tomto profesionál.
Jedna z nejvíce fundovaných otázek, kterou Bůh pokládá, zní: Kde jsi? (Genesis 3:8-9)
Přímo na počátku Bible prokazuje Bůh tuto svou povahu skrze vztahu s Adamem a Evou — důvěřující, transparentní, každodenní vztah. V třetí kapitole Genesis jsme četli o Adamovi a Evě, kteří se rozhodli odklonit se od Boha a žít život bez Něho. Když byl vztah porušen, Bůh přišel Adama a Evu hledat. Nepřišel je trestat nebo zostudit, ale obnovit vztah. Pokud ve svém životě cítíš Boží neklid, jsi také tou osobou, kterou Bůh hledá, abys Ho poznal a žil ve vztahu s Ním.

Co hledáte? (Jan 1:35-39)
V první kapitole Janova evangelia čteme, jak Ježíš pokládá zvědavým mužům otázku, kterou se ptá i Bůh. Ptá se jich, "Co hledáte?" (Jan 1:38). Muži se otázky obávali a změnili téma. Ptají se Ježíše, "Kde bydlíš?" Raději, než jim poskytnout adresu, jim Ježíš odpověděl, "Pojďte a podívejte se" (Jan 1:39). Spíše než odpověď, nám Bůh nabízí pozvání. Mnoho z nás často mluví k Bohu takto, "Něco od Tebe potřebuji," zatímco Bůh říká, "Chci být s tebou."

Za koho mě pokládáte? (Matouš 16:13-15)
Právě zde křesťanství začíná. Tvá odpověď na tuto otázku je počátkem, protože právě tehdy ti bude jasné, co si o Ježíši myslíš. Naštěstí je to, co o sobě říká Ježíš zaznamenáno v Bibli, Jan 10:36, Jan 11:25, Jan 10:11 a Jan 8:58.
Existuje právě několik z Ježíšových tvrzení — to, jak odpověděl na otázku o své totožnosti.
Ale Ježíš nepřestává; činí to dokonce ještě více osobním.

Věříš tomu? (Jan 11:25-26)
Ježíš vždy činí věci osobními. Svým učedníkům řekl, "Ale co vy — za koho mě pokládáte" a ve verši 11:25-26 Janova evangelia říká Martě, "Věříš tomu?" Ježíš i nám pokládá tyto otázky a jejich zodpovězení tvoří část bytí ve vztahu s Bohem, nalezení Boha a nalezení pravdy. A nalezení pravdy začíná s Ježíšem Kristem.


Milé kolegyně a kolegové, modlitebníci,

možná si někteří z nás občas řeknou: „Tak, chtělo by to nějaký pěkný a dojímavý film, u kterého bych si pobrečela“. Někdy to může být i krásná píseň, která nás dojme až k slzám. Nabízím dnes k večerním modlitbám poslech jedné písně s názvem „Bez mapy“, kde si zpěvačka klade otázky, dává otázky Bohu a připadá si ve světě jako „bez mapy“. Jako odpověď jí přichází věta: „Jediná mapa, kterou potřebuješ, je Láska“.

Včerejším dnem – tzv. Popeleční středou jsme vstoupili do postní doby, která bude vrcholit Velikonocemi. Jeden z hostů včerejšího duchovního video-pořadu přinesl myšlenku o tom, že v první polovině života rosteme, hodně se učíme, získáváme, pak dosáhneme nějaký vrchol
a v druhé polovině života začne z nás ubývat. Avšak je v nás zakódována vůle k trvale rostoucímu smyslu. A tak půst je o moudrosti, abychom se dokázali něčeho vzdát (či už jídla, času na facebooku apod.) a současně abychom mohli růst duchovně. A to koresponduje s Ježíšovými blahoslavenstvími. Ježíš neříká : „Blaze bohatým v duchu“…, ale říká: „Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království. Blaze plačícím, neboť budou potěšeni. Blaze mírným…“  Tak čeho se rozhodneme vzdát v průběhu této postní doby?

Požehnaný čas,

Miriam Szőkeová

 

Překlad písně: „Without a map“:

„Bože, byla jsem poslána na svět nevidoucí, abych se naučila vidět,
pamatujíc, že ty jsi tady byl vždycky se mnou
Ale víš vůbec, jak těžké to je?
Mohlo opravdu všechno tohle být předpovězeno?
Ráda bych se pomodlila, ale jak na to ?
Jsem unavená. Řekni mi, Bože, ukáže se to?
Čím jsem si zasloužila takové znevýhodnění ?
Byla jsem poslána na svět bez mapy
Celý čas jsem musela cestu jen hádat
Jít dál, i když jsem si přála zůstat stát,
Mýlila jsem se tolikrát, kolikrát jsem měla pravdu
Říkáš mi: "Řiď se vírou, a ne zrakem,
A měj svoje veliké srdce na dlani.
Jsi trám nožem opracovaný, ale
jednou budeš sloužit jako člun.

Co ztratím tady na Zemi.... je ztraceno v nebi. Když tě požádám o pomoc.... bude dána. Ale tys čekal tak dlouho...... nebyla jsi připravená. Moje odhodlání bylo silné..... nebylo pevné.
Mám ještě jednu otázku... ... máš taky odpověď. Ale co to znamená? ...Jsi ve mně a já jsem v tobě. Proč mluvit v hádankách? ...Tak mi ukaž cestu. To je všechno, co jsem chtěla. ...To je všechno, co jsi měla říct. Tak dobře, Bože, ukaž mi, jakou cestou chceš, abych se dala, a já Už se přestanu ptát Jak jsem to vlastně měla vědět? Na cestě byla znamení, ale Byla tak nejasná. Někdy jsem si myslela, že už jsem je pochopila, ale Jak jsem si mohla být jistá? 

Bože, byla jsem na Zemi poslána neslyšící, abych se naučila slyšet. Mít víru v tebe a nikdy se nebát. Život je oceán, ty jsi každou jeho vlnou, Tvé paže by mne objaly a udržely v bezpečí.
Máš pravdu, všechno tohle, a ještě víc, se musím naučit. Ze všech těch nejistot je mi nevolno.
Byla jsem to já, ne ty, kdo nastražil tuhle léčku, ale Tys mě tady nechal bez mapy.
Celý čas jsem cestu musela jenom hádat A musela jít dál, i když jsem chtěla zůstat stát. Mýlila jsem se tolikrát, kolikrát jsem měla pravdu, takže- Všechno, co od tebe slyším, je: "Jsi dost silná. Na všechno, čemu budeš muset čelit- Jediná mapa, kterou potřebuješ, je Láska, ta tě provede touhle iluzí bludiště".

Otče náš, jež jsi na nebesích, Posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé, Buď vůle tvá, Jako v nebi, tak i na zemi, Chléb náš vezdejší dej nám dnes, Odpusť nám naše viny, Jako i my odpouštíme našim viníkům a Neuveď nás v pokušení, ale Chraň nás od zlého, neboť tvé je království i moc i sláva Navěky, Amen.“

https://www.youtube.com/watch?v=1dFp4SIMlbs&ab_channel=ANTI-Records

 


Milí spolumodlitebnici,
dnes bych ráda citovala slova Luboše Hlavsy - režiséra filmu o životě Jana Amose Komenského s názvem: "Jako letní sníh";. Sama jsem film neviděla /možná to bude inspirací i pro vás/, ale zaujal mě názor jedné divačky: "Jsem nadšená a dojatá. Nikdy jsem neviděla lepší film o lásce k Bohu." A teď už slova samotného režiséra: ";My dnes žijeme v době, která se ani zdaleka nemůže rovnat tomu, co zažívali lidé v průběhu třicetileté války nebo při tehdejších morových epidemiích, které měly smrtnost až 90%. S nimi nelze naší současnou covidovou pandemii srovnávat. Přesto dnes kolem sebe vidíme tolik zoufalých lidí, kteří jsou
vystresovaní, někteří panikařit a hlavně se nechají ovládat stresem. Důvod je prostý: mnoho lidí se dnes nemá o co opřít ... spíše o KOHO. J.A. Komenský byl hluboce zbožným člověkem plným naděje, v každé životní situaci spoléhal na Pana Boha.";
Žalm 34:19 ";Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkušení v srdci, zachraňuje lidí, jejichž duch je zdeptán.";
Když se dostaneme do nějaké prekérní situace, je nám dobrá každá podaná ruka. Totéž platí, když trpíme nemocí nebo samotou. Najednou potřebujeme ujištění, že je s námi někdo, kdo nám pomůže. Čteme-li v takové situaci slova 34. Žalmů, slyšíme v tom víc než slova útěchy. Je v tom ujištění, že Pan Bůh je právě takovým lidem blízko a chce dát novou sílu do života. Člověk tak může pochopit, že jeho bída není důsledkem toho, že by byl Bohem opuštěn. Pokud přicházíš obdobím "zkroušeného ducha", kéž je ti tento Žalm útěchou. A pokud je ti dnes fajn, modlí se za ty, kdo takovým obdobím svého života procházejí. 
Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti, že se na tvou blízkost můžeme spoléhat každý den. Amen
Zdravím Vás a přeji Boží pokoj. 
Eva Pawlasová


"Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňování k jeho
obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně."; 2 Kor 3,8

Mám rád rána, kdy po odtažení žaluzií vstoupí do potemnělého pokoje sluneční paprsky a sluníčko se odráží od našich tváří. Když jsme s rodinou zase na chvilku vypadli do ";bezrouškové zóny"; v našich krásných
Beskydech, bylo mimořádné vidět, co dokázalo v jedné chvíli udělat sluníčko s potemnělým lesem. Najednou tento kout přírody dostal úplně jiný nádech. Velmi rád pozoruji lidské tváře. A o to raději tváře, které jsou prozářeny dobrotou, pokojem a láskou. Fascinuje mně dívat se do tváří zpěváků, kteří při koncertu nepokrytě prožívají to, o čem zpívají. Naplňuje mně to radostí. Určitě si vybavíme obličeje lidí, často tichých,
pokorných a životně moudrých, v jejichž tvářích se zrcadlí mnoho krásy. Apoštol Pavel, ve třetí kapitole druhého listu Korintským, odkazuje na vznešené dílo, které Bůh skrze Ducha svatého koná v životech svých dětí. Mám radost z toho, že to není naše zkostnatělé a člověčenstvím páchnoucí úsilí. Ne, je to milost, která se vepisuje do nitra jeho dětí ve chvíli, kdy přicházíme jako bídní hříšníci ke svému Spasiteli. Poznáváním Jeho
milosti, zájmu a opravdové lásky, působením svého Ducha, nás proměňuje ke svému obrazu. Často se tak děje v těch tichých chvílích nového dne, kdy můžeme přicházet do Jeho přítomnosti. Když nás ve svém slovu a v modlitbě přivádí k sobě. Svým Duchem vstupuje do potemnělých míst našeho srdce, aby nás v pokání očistil a přivedl ještě více do své přítomnosti. Abychom již nežili sami sobě, ale tomu, který za nás zemřel i vstal. On se nám pak stává naší moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením (1 Kor 1,30).
Dává mám do srdce svoji lásku (ke svým i všelijak zbloudilým dětem), radost, pokoj.., abychom tak mohli v novém dni vcházet do jím připravených cest. Ruku v ruce v Ním. Dítě se svým dobrým rodičem. 
Slavné dílo Ducha svatého. Tak rozdílné od námi prožívané křeče ve snaze být dobrými. V jeho díle zůstáváme odzbrojeni od sebeuspokojení, soběstřednosti, sebe... Smíme hledět na Něj a na ně (jeho milované děti) a být naplněni vděčností. (viz Ž 50,23) 
"V naší nezakryté tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle; sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším a krásnějším, jak nás jeho duch mění a přetváří." (2 Kor 3,8 SNC)
Pane Ježíši, na konci dalšího dne Ti děkujeme za to, že smíme být Tvými dětmi. Osvoboď nás od naší marné snahy být lepšími a vystav nás své přítomnosti, dobrotě a lásce, kterou máš ke svým ztraceným dětem. Děkujeme, že jsme od počátku do konce Tvoje dílo. Děkujeme, že když Ty vstoupíš, prozáříš každý kout, každou temnotu, každé údolí. Toužíme být Tvými. Těšíme se na Tebe a z Tebe v tomto čase i v novém domově, který chystáš.

Bůh s vámi. Radek Kocián


Drazí modlitebnici,
dnešní zamyšlení z druhého Týdne modliteb napsali přátelé z komunity v Grandchamp. Připomíná postoj na začátku naší diakonie: Vede ke zdrojům života. Tady je. Snad vám poslouží alespoň tak, jak mě. -dp-

Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil… (Ježíš, ev. Janovo 15,3)
Mt 5,1-12          Blaze vám

Boží slovo je nám velmi blízko. Dává požehnání a příslib štěstí. Otevřeme-li své srdce, Bůh k nám promlouvá a trpělivě proměňuje vše, co v nás umírá. Odstraňuje to, co brání v růstu skutečnému životu, tak jako vinař prořezává vinnou révu.

Pravidelné rozjímání biblických textů, ať už samostatně, anebo ve skupině, mění náš pohled na svět. Mnozí křesťané se každý den modlí textem blahoslavenství. Ta nám odhalují štěstí skryté v tom, co je nenaplněné, štěstí přesahující všechno utrpení: blaze je těm, kterých se dotkl Duch, a oni už nezadržují slzy, ale nechávají je kanout, a tak se jim dostane útěchy. (Blahoslavenství oteviraji malým, smutným, tichým dveře k území Boží radosti a pokoje.) ... A někdy přicházejí okamžiky, kdy již tady ochutnáváme z požehnání, které svého naplnění dojde až na konci času.

Modli se a pracuj, aby Bůh vládl. Boží slovo ať po celý den vdechuje život tvé práci i odpočinku. Udržuj vnitřní ticho ve všem, abys přebýval v Kristu. Buď naplněn duchem blahoslavenství: radostí, prostotou a milosrdenstvím. 
(denní modlitba sester ze společenství Grandchamp)

Blahoslavíme tě, Bože, náš Otče, za dar tvého slova daný v Písmu svatém. Blahoslavíme tě za jeho sílu působit proměnu. Pomoz nám volit si život a veď nás svým Duchem, abychom mohli zažít štěstí, o které se s námi tolik chceš dělit. Amen.

David Pasz


Milí modlitebníci, sestry a bratři, přátelé!

Začali jsme ukrajovat z 365 dnů nového roku 2021. Bujaré oslavy příchodu nového roku jsou za námi. Vše se dostalo do normálních kolejí. Jaký bude ten letošní rok 2021? To je určitě otázka mnohých z nás. Prognózy a vývoj hospodářské situace nás mnohokrát zaženou do úzkých. Světová situace pandemie také nepřidává na optimismu. A mnohokrát si člověk dělá starosti. Chceme tento rok prožít ve starostech? Pouze ve starostech? Je nějaká pozitivní nebo radostná zpráva pro náš život? Musíme podlehnout mediálnímu nebo politickému tlaku? Pokud jsme ve víru doby a přímo se
nás dotýkají nepopulární opatření, pak nás napadají různé myšlenky. Ale zeptejme se upřímně a poctivě. Musíme zůstat v tomto nekonečném kruhu? Záleží vůbec někomu na nás?
Jaké hodnoty máme ve svém životě? Mám za to, že jako lidé musíme mít vytvořen žebříček hodnot. Co je pro nás prvotní, co druhotné, čemu věnujeme pozornost a čeho si naopak
nevšímáme vůbec. Určitě to není jednoduché dnes mít takový žebříček hodnot a ještě těžší je nepodlehnout trendu dnešní materialistické doby a doby pohodlí. Tak kudy ven a přitom mít
hlavu vzhůru. Nějaké lidské řešení této situace neexistuje. Seč se budeme snažit sebevíc, stále se budeme potápět jako v bažině. Ale řešení přece existuje. Na počátku nového roku máme
možnost svůj zrak zaměřit správným směrem. Směrem k tomu, který nás stvořil a dokonale nás zná. Směrem k tomu, který na nás nezapomněl a vlastně nedávno jsme si připomínali jeho
největší dar pro každého člověka. Ten směr vede k Bohu. Apoštol Petr ve svém prvním listu 5,7 napsal: Všechnu svou starost vložte na něj;, neboť mu na vás záleží. To je řešení každé
situace. To je ten správný směr. Člověk dnes už zašel příliš daleko od Boha a čím dále se vzdalujeme, tím více nám to připadá jako málo pravděpodobné, že Bůh má o nás zájem a chce
nám pomoci a chce změnit naše myšlení, změnit náš žebříček hodnot a nabídnout nám
budoucnost ve svém království.
Ale opak je pravdou. Pán Bůh to dokázal, že má zájem, když posílá svého Syna Ježíše Krista, který přichází jako mále dítě na tuto zem. Žije zde život pozemského člověka s nebeským
charakterem, tj. bez hříchu. Ani jedna špatná myšlenka, ani jedno špatné slovo, ani jeden špatný čin. Nakonec je ukřižován a mnozí si myslí, že bude zapomenut, ale třetího dne vstává
z mrtvých a žije. To je ten na kterého můžeme vložit všechnu svou starost, protože mu na nás opravdu záleží. Nedělá to pro peníze nebo kariéru, nehledá svůj vlastní prospěch, slávu nebo prestiž.
Udělal to všechno pro nás, protože nás měl a má stále rád.

Milí přátelé přeji nám všem, abychom každý den vkládali své starosti i radosti na našeho Pána a učili vkládat starosti i ty, kteří jsou nám na okamžik svěřeni na našich střediscích.
Požehnaný rok 2021.
Jiří Kaleta


Dobrý večer,
Když jsem se dnes ráno podívala z okna na zasněžený les, vzpomněla jsem si na své dětství, kdy podobné obrazy byly celkem běžné během zimního období. Vybavila se mi zahrada před
rodným domem, kde na stromě byla budka pro ptáky. Ráda jsem pozorovala, jak se střídali při zobání. 
Jako náhodou jsem dnes také objevila na you tube píseň a chci Vás povzbudit k jejímu poslechu:
 
https://www.youtube.com/watch?v=VkBq1zFoLxg
A pak se nebudete divit, že jsem otevřela evangelium Matouše 6. kapitolu a četla verše 25. - 34. Pokud sami nebojujte s pocity méněcennosti, vzpomeňte si na lidi z vašeho okolí, kteří se
cítí nedocenění nebo odmítnutí. Možná právě ty nebo někdo blízký potřebuje ujištění o tom, že v božích očích máš obrovskou cenu - cenu života božího syna Pana Ježíše. V jeho lásce
není odmítnutí, pouze úplně přijetí. Když člověk postaví svou hodnotu na Boží lásce a přijetí, pak bude mít svobodu radovat se ze života. Nemůžeme se skrýt před Bohem, ale můžeme se
skrýt v Něm.
Jelikož to je moje první zamyšlení v novém roce, chci Vám přát důvěru, která je vyjádřena v slovech jedné písně:
Jsem stále obklopena Boží láskou a ona ví o každém kroku mém.
Chci Bože novým rokem projít s vírou, vždy zápasit a stát ve jménu Tvém.
Já vím, že Bůh mě svoji moci chrání a čekám s důvěrou, co mi chce dát.
Vždyť On je stále dnem i nocí s námi a bude dále při nás věrně stát.
Požehnané chvíle při osobním ztišení, v práci i v kruhu nejbližších.

Eva Pawlasová


Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. 1 Pt 5,7
 
Jeden nejmenovaný psycholog nedávno vyjádřil myšlenku, že dnešní náročná doba psychicky doléhá už i na ty největší "držáky";. Vzpomínám si, jak nám kdysi na studiích, s blížícím se
obdobím zkoušek, jeden učitel říkával: "Studenti, nebojte se, bude hůř!" Tehdy jsme se tomu zasmáli. Dnes by nám však, v realitě života, už tolik do smíchu nebylo. Ap.Petr se své spoluvěřící snaží povzbudit a posílit v nelehkém období zkoušek a počínajícího pronásledování. Vede je k tomu, aby svou starost (i své obavy) vložili na Pána Boha. Slovo vložit lze z řečtiny přeložit také jako uvrhnout či dokonce hodit na někoho. V tomto případě tedy na Pána Boha. Jsme vybízeni, abychom své starosti "hodili na Něj". Hodili je takovým způsobem, aby se již nemohly vrátit zpátky.
Jako malí kluci jsme s kamarády házeli kameny do betonového protiatomového krytu. Stalo se však, že se jeden kámen odrazil zpět a zasáhl mně mezi očima do nosu. Tekla mi krev a
musel jsem s rodiči do nemocnice, kde mi ránu zašili. Uvědomuji si, jak často se za některé věci modlím, ale když pak vstávám od modlitby, beru si je z Ježíšových rukou zpět a trmácím se s nimi dál. Nadále drásají mé srdce. Často, až když jsou k neunesení, je v slzách skládám u Jeho nohou. Jak je Pán Bůh trpělivý k mé neschopnosti mu důvěřovat. A jak je milostivý, když teprve vysílen, přenechávám věci Jemu. Ap.Petr píše křesťanům, aby svá břemena a starosti vložili na Pána Boha a s důvěrou je nechali v jeho rukou. To není výzva k pasivitě, ale k důvěře v Jeho zásah.
Podobná výzva je i v Žalmu 37,5: „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“ či v Ž 55,10: „Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará.“ Pán Bůh
neslibuje, že vše hned vyřeší, ale slibuje, že bude jednat v zájmu těch, kteří mu důvěřují. Ta druhá část dnešního verše nám říká, proč to máme učinit: „neboť mu na vás záleží.“
Překlad SNC to vyjadřuje slovy: „Všechny své obavy a starosti přenechte jemu, vždyť jste středem jeho zájmu.“ Není to úžasné - jsme středem Jeho zájmu.
Ten, kdo je ochoten vstoupit na naši cestu, vzít náš život a naše trápení do svých rukou, je náš milující Stvořitel a Zachránce. Ten, který miluje své děti vroucí láskou. Není to anonymní
soused odvedle či zdánlivý přítel na facebooku. Je to ten, který prošel cestou utrpení, aby své milované děti přivedl zpět domů. A On nás činí středem svého zájmu.
Možná bychom tento verš mohli číst od jeho druhé části, která nám dává odvahu Bohu důvěřovat a svá břemena přenechat Jemu. Tomu, kterému na tobě záleží, můžeš v důvěře
přenechat své obavy a starosti. 
Pán Ježíš rozumí tomu, co prožíváme a je připraven nám pomoci: „Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.“(Žid 2,18 B21)
I dnes máme tu velkou přednost vložit svou starost (hodit ji) na Něj. Smíme tak konat s důvěrou, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.(Řím 4,21) Věřím, že když to s důvěrou činíme,
dává nám svůj pokoj a činí to, co je dobré. Pojďme nyní k Němu. Přistupme k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žid 4,14-16)

Bůh s vámi. Radek Kocian


Hvězdy slaví s námi Vánoce - tato slova jsme četli ve čtvrtečním zamyšlení duchovniho Davida Pasze. A dnes je ten den, kdy se betlémská hvězda ukázala na obloze - jenže bylo zataženo ... škoda.
Přesto zde je ten, kdo o sobe řekl: "Já jsem světlo světa.";
Přidejme se k modlitbě:
Pane Ježíši - ty jsi veliké světlo, které prozařuje temnou noc i ten náš potemnělý svět. A ty
sám nám ukazuješ cestu. Vyslyš naše prosby:
Ty jsi nova hvězda - dej, ať tvoje světlo svítí těm, kdo ztratili odvahu a neví si v životě rady.
Ty jsi hvězda pomoci - dej, ať tvoje světlo svítí těm, kdo jsou pyšní a myslí si, že žádného
Boha nepotřebují.
Ty jsi jasná hvězda - dej, ať tvé světlo svítí tam, kde je válka, bída a nouze.
Ty jsi zářivá hvězda - dej, ať tvé světlo svítí těm, kdo jsou nemocní a smutní, opuštění a
sami. 
Ty jsi planoucí hvězda - dej, ať tvoje světlo svítí těm, kteří jsou dobří, pomáhají druhým a
obdarovávají je třeba jen úsměvem. 
Prosíme tě, vyslyš naše prosby. Amen
/modlitba podle německé předlohy, M. Š./

Eva Pavlasová


 

Od rána přemýšlím nad dnešním Slovem naděje: Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Bible, Lk 12)

Celý den přitom řeším adventní přípravu: zatímco jeden chce vyhovět svým potřebám (‚ach jo, zase nebude sníh‘), jiný se snaží vyhovět druhým lidem (‚konečně jim dokážu, že jsem ta nejlepší tchýně na světě!‘). Ve výsledku pak oba závidí tomu, který má uvnitř zvláštní Pokoj: Nevidíme ho v obchodě ani u sporáku. Určitě lenoší, zatímco my musíme vyhovět xyz věcem a lidem! – Ovšem, kde zůstal onen poklad? Když k tomu
vzpomenu přípravy štědrovečerního setkání u stolu minulé roky, hrozím se, jak málo času zpravidla zbylo na přípravu vánočního zamyšlení. Jak málo času mi zbylo pro důvěru a společenství. Nicméně pokud by někoho z nás popoháněla touha, abychom vyhověli představám svým nebo druhých lidí, přichází k nám vskutku dobrá zpráva: Hospodin, kterého nikdo z lidí neviděl, přichází do souřadnic vztahů v našich rodinách a střediscích. Jeho Syn přišel, aby nás vedl cestou odpuštění a pravdy, uvedl naše kroky na cestu Pokoje (Lk 1).

Otázkou je, jestli dostane hlavní slovo. Nebo uslyší: Nemám čas tě Ježíšku, řešit. Zapneme televizi, a ty zůstaň v jesličkách, ať se ti nestane nějaký úraz. – – – Ježíš přišel, aby uvedl naše kroky na cestu Pokoje. On může naplnit to, co každý z nás potřebuje. U něj je pramen života a společenství. – Bože, děkuji za Advent. Veď nás svou odvahou, láskou, svým nadhledem...
-dp-


V neděli ráno, když jsem z okna ložnice viděla jemně zasněžený les, vzpomněla jsem si na dost starou báseň. Její hluboká myšlenka mě vedla k tomu, že se s ní chci s Vámi podělit:

V lese, na vrchu strmých hor, jak majestat se pyšně zdatná jedle vzpíná. Je zcela jiná, než všechen kolem šumný les, a proto opodál tam roste kdes. Neboť je krásná, silná, veliká ... je vyšší nad každičký strom. Neporazí ji blesk ní hrom. Na všechny strany pyšně shora shlíží ... Když tu znenadání se k ní malá, krásná vločka sněhu blíží a lehounce, jako jarní vánek letí. "Ach, jak ráda bych si chtěla na té krásné jedli poseděti. Zeptám se, snad dovolí mi přeci." "Slys jedle, jsi velmi krásná, leč ještě krásnější bys byla, jen, kdybys mi na tobě spočinout dovolila ... Dovolíš?" Tu jedle hrdě odvětí: "Šmíd krásná vločka, smíš." A malá vločka znovu odváží se říci lichotivé slova: "Půvabná jedličko, jsi krásná sice, ale ještě krásnější bys byla, kdybys lákavé dovolila přivést mé sestry - mám jich na tisíce! Na tak překrásnou jedli, kdyby moje sestry sedly - ach, vidím již - jak diadém se zatřpytíš! Tak co jedličko - dovolíš?" A jedla na to: "Ať přijde vloček na tisíce, ať krásnější než já zde není nikdo více!" A vločky lehce padaly ... Však co to? Za krátkou chvíli jedle své mohutné větve pod tíhou sněhových vloček smutně k zemi chýlí ... "Ach vločko, vločko, krásná jsi, ale krutě jsi mě obelhala. Mé tělo slábne, má postava se mění, vždyť ohnutá jsem až skoro k zemi! Já bídná ti uvěřila, svou důvěru ti dala." "Tos přece měla vědět, že když tisíce vloček na tvých větvích spočine, že padneš!" Vločka se jedli smála. Hebounke vločky jednohlasně zaplesaly, že krásné, zdatné jedli život vzaly. Ta krásná vločka to není sníh. Ta krásná, hebká, třpytící se vločka - to je HŘÍCH! Ten, kdo chce věčně žít, kdo nechce zahynout, ten nedej ani chvíli na své duši hříchu spočinout!

Židům 12, 1: "...odhoďme všechnu přítěž a hřích, který se nás tak lehce přichytí, a vytrvejme v běhu ..."

Kéž Vám Pán Bůh požehná a chrání Vás.

Eva Pawlasová


Milí spolumodlitebníci,
stojíme na prahu nového církevního roku - začíná advent a my se těšíme na Vánoce. V naši společnosti jsou různé představy o tom, čím naplníme adventní dny, ale jako věřící si přejeme, aby tento čas měl pro nás i duchovní náplň. Latinské slovo "adventus" znamená příchod - jedna adventní píseň říká: Advent je příchod nebeských výhod ...  a je to příchod samotného Božího Syna. Advent tedy není dobou čekání na něco ale na Někoho. Máme "uvnitř nás" uklizeno, abychom mohli přijmout tak vzácného Hosta? 

Pán Ježíš už sice přišel dávno tomu v Betlémě, ale On nepřestává přicházet a přichází ke každému z nás stále - každý den znovu. Přichází k nám v modlitbě, skrze Boží Slovo, ale i skrze druhé lidi kolem nás a skrze běžné události. Chce přijít do každé rodiny, do všech vztahů, do srdce každého z nás. On má moc svou přítomnosti proměnít náš nepořádek, pročistit nedorozumění, narovnat pokřivené cesty.Jeho přítomnost je také zdrojem potěšení, lásky a pokoje.
Advent je dobou čekání, ale mnohdy to je tak, že je to On - sám Bůh,, kdo spíše čeká na nás, než my na Něho. On čeká, kdy se zklidníme a zastavíme, budeme vnímat, že On je nám blízko. A tak se modlím, abychom Pána Boha a jeho lásku objevili u uprostřed své práce a starostí, ale také si našli čas na ticho a rozjímání.

Eva Pawlasová


Drazí přátelé, modlitebníci,
s doznívající náladou z letošního svátku 17. listopadu otevírám novou knížku svého kolegy nemocničního kaplana, kterému ujel vlak a v jeho čekání a pozorování lidí na nádraží
vznikaly myšlenky: „Ani se nenaděješ a trčíš v životě. Bezradný a sám. Ale trčet může zůstat i národ. Společnost zmatená, skeptická a vystrašená. Přiznávám, že jsou chvíle, kdy
vidím ve tmě mizet červená světla svojí vlasti, České republiky.“ Jedno ze svých duchovních zamyšlení v knížce je inspirováno biblickém textem z proroka Ezechiele: I padl jsem na tvář.
Vstoupil však do mne duch a postavil mě na nohy a On ke mně mluvil. (3, 23b-24). Knížka končí modlitbou a oslovuje mě natolik, že chci s Vámi několik vět sdílet: „Bože, netoužím
zažít to, co zažil prorok Ezechiel- hledět zblízka na Tvou svatost a být sražen Tvojí mocí. Stačí mi vidět její odlesky, slyšet její ozvěnu, tušit ji v lidech a v přírodě. Děkuji Ti, že mám
oči k vidění, uši k slyšení a rozum k tušení Tvé slávy. Prosím Tě, měj mě k soustředěnosti, pomáhej mi k vnímavosti, povzbuzuj mě k rozjímání, abych se s Tvou slávou v životě
nemíjel. Prosím Tě, probouzej mou spiritualitu, duchovní bytost ve mně. Bože, Ty mi ukazuješ též stíny a tmu, pláč a hrozné situace. Bezmoc vylidněného perónu na českém nebo
jakémkoliv jiném nádraží. Nedokážu Ti za tuhle skutečnost děkovat. Kéž by namyšlená hloupost, různé projevy svévole a zla zůstaly jen okrajovou záležitostí. Ať se zkažená voda
naší nevědomosti promění v bystřinu poznání. Rozdávej bohatě odvahu k pravdě o sobě samém. Probouzej vděčnost za každé další pozdv