Přinášíme podněty ke společným modlitbám.
Děkujeme za Vaše zkušenosti a sdílení, jsme vděčni, že můžete být takto s námi.

Každý den ve 21 hodin. 

Přihlásit se můžete na e-mailu modlitby@slezskadiakonie.cz

„On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s Ním.
Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“
(1.Tesalonickým 5,10-11)

Modlitba za celý svět

Zamyšlení

"Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňování k jeho
obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně."; 2 Kor 3,8

Mám rád rána, kdy po odtažení žaluzií vstoupí do potemnělého pokoje sluneční paprsky a sluníčko se odráží od našich tváří. Když jsme s rodinou zase na chvilku vypadli do ";bezrouškové zóny"; v našich krásných
Beskydech, bylo mimořádné vidět, co dokázalo v jedné chvíli udělat sluníčko s potemnělým lesem. Najednou tento kout přírody dostal úplně jiný nádech. Velmi rád pozoruji lidské tváře. A o to raději tváře, které jsou prozářeny dobrotou, pokojem a láskou. Fascinuje mně dívat se do tváří zpěváků, kteří při koncertu nepokrytě prožívají to, o čem zpívají. Naplňuje mně to radostí. Určitě si vybavíme obličeje lidí, často tichých,
pokorných a životně moudrých, v jejichž tvářích se zrcadlí mnoho krásy. Apoštol Pavel, ve třetí kapitole druhého listu Korintským, odkazuje na vznešené dílo, které Bůh skrze Ducha svatého koná v životech svých dětí. Mám radost z toho, že to není naše zkostnatělé a člověčenstvím páchnoucí úsilí. Ne, je to milost, která se vepisuje do nitra jeho dětí ve chvíli, kdy přicházíme jako bídní hříšníci ke svému Spasiteli. Poznáváním Jeho
milosti, zájmu a opravdové lásky, působením svého Ducha, nás proměňuje ke svému obrazu. Často se tak děje v těch tichých chvílích nového dne, kdy můžeme přicházet do Jeho přítomnosti. Když nás ve svém slovu a v modlitbě přivádí k sobě. Svým Duchem vstupuje do potemnělých míst našeho srdce, aby nás v pokání očistil a přivedl ještě více do své přítomnosti. Abychom již nežili sami sobě, ale tomu, který za nás zemřel i vstal. On se nám pak stává naší moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením (1 Kor 1,30).
Dává mám do srdce svoji lásku (ke svým i všelijak zbloudilým dětem), radost, pokoj.., abychom tak mohli v novém dni vcházet do jím připravených cest. Ruku v ruce v Ním. Dítě se svým dobrým rodičem. 
Slavné dílo Ducha svatého. Tak rozdílné od námi prožívané křeče ve snaze být dobrými. V jeho díle zůstáváme odzbrojeni od sebeuspokojení, soběstřednosti, sebe... Smíme hledět na Něj a na ně (jeho milované děti) a být naplněni vděčností. (viz Ž 50,23) 
"V naší nezakryté tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle; sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším a krásnějším, jak nás jeho duch mění a přetváří." (2 Kor 3,8 SNC)
Pane Ježíši, na konci dalšího dne Ti děkujeme za to, že smíme být Tvými dětmi. Osvoboď nás od naší marné snahy být lepšími a vystav nás své přítomnosti, dobrotě a lásce, kterou máš ke svým ztraceným dětem. Děkujeme, že jsme od počátku do konce Tvoje dílo. Děkujeme, že když Ty vstoupíš, prozáříš každý kout, každou temnotu, každé údolí. Toužíme být Tvými. Těšíme se na Tebe a z Tebe v tomto čase i v novém domově, který chystáš.

Bůh s vámi. Radek Kocián


Drazí modlitebnici,
dnešní zamyšlení z druhého Týdne modliteb napsali přátelé z komunity v Grandchamp. Připomíná postoj na začátku naší diakonie: Vede ke zdrojům života. Tady je. Snad vám poslouží alespoň tak, jak mě. -dp-

Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil… (Ježíš, ev. Janovo 15,3)
Mt 5,1-12          Blaze vám

Boží slovo je nám velmi blízko. Dává požehnání a příslib štěstí. Otevřeme-li své srdce, Bůh k nám promlouvá a trpělivě proměňuje vše, co v nás umírá. Odstraňuje to, co brání v růstu skutečnému životu, tak jako vinař prořezává vinnou révu.

Pravidelné rozjímání biblických textů, ať už samostatně, anebo ve skupině, mění náš pohled na svět. Mnozí křesťané se každý den modlí textem blahoslavenství. Ta nám odhalují štěstí skryté v tom, co je nenaplněné, štěstí přesahující všechno utrpení: blaze je těm, kterých se dotkl Duch, a oni už nezadržují slzy, ale nechávají je kanout, a tak se jim dostane útěchy. (Blahoslavenství oteviraji malým, smutným, tichým dveře k území Boží radosti a pokoje.) ... A někdy přicházejí okamžiky, kdy již tady ochutnáváme z požehnání, které svého naplnění dojde až na konci času.

Modli se a pracuj, aby Bůh vládl. Boží slovo ať po celý den vdechuje život tvé práci i odpočinku. Udržuj vnitřní ticho ve všem, abys přebýval v Kristu. Buď naplněn duchem blahoslavenství: radostí, prostotou a milosrdenstvím. 
(denní modlitba sester ze společenství Grandchamp)

Blahoslavíme tě, Bože, náš Otče, za dar tvého slova daný v Písmu svatém. Blahoslavíme tě za jeho sílu působit proměnu. Pomoz nám volit si život a veď nás svým Duchem, abychom mohli zažít štěstí, o které se s námi tolik chceš dělit. Amen.

David Pasz


Milí modlitebníci, sestry a bratři, přátelé!

Začali jsme ukrajovat z 365 dnů nového roku 2021. Bujaré oslavy příchodu nového roku jsou za námi. Vše se dostalo do normálních kolejí. Jaký bude ten letošní rok 2021? To je určitě otázka mnohých z nás. Prognózy a vývoj hospodářské situace nás mnohokrát zaženou do úzkých. Světová situace pandemie také nepřidává na optimismu. A mnohokrát si člověk dělá starosti. Chceme tento rok prožít ve starostech? Pouze ve starostech? Je nějaká pozitivní nebo radostná zpráva pro náš život? Musíme podlehnout mediálnímu nebo politickému tlaku? Pokud jsme ve víru doby a přímo se
nás dotýkají nepopulární opatření, pak nás napadají různé myšlenky. Ale zeptejme se upřímně a poctivě. Musíme zůstat v tomto nekonečném kruhu? Záleží vůbec někomu na nás?
Jaké hodnoty máme ve svém životě? Mám za to, že jako lidé musíme mít vytvořen žebříček hodnot. Co je pro nás prvotní, co druhotné, čemu věnujeme pozornost a čeho si naopak
nevšímáme vůbec. Určitě to není jednoduché dnes mít takový žebříček hodnot a ještě těžší je nepodlehnout trendu dnešní materialistické doby a doby pohodlí. Tak kudy ven a přitom mít
hlavu vzhůru. Nějaké lidské řešení této situace neexistuje. Seč se budeme snažit sebevíc, stále se budeme potápět jako v bažině. Ale řešení přece existuje. Na počátku nového roku máme
možnost svůj zrak zaměřit správným směrem. Směrem k tomu, který nás stvořil a dokonale nás zná. Směrem k tomu, který na nás nezapomněl a vlastně nedávno jsme si připomínali jeho
největší dar pro každého člověka. Ten směr vede k Bohu. Apoštol Petr ve svém prvním listu 5,7 napsal: Všechnu svou starost vložte na něj;, neboť mu na vás záleží. To je řešení každé
situace. To je ten správný směr. Člověk dnes už zašel příliš daleko od Boha a čím dále se vzdalujeme, tím více nám to připadá jako málo pravděpodobné, že Bůh má o nás zájem a chce
nám pomoci a chce změnit naše myšlení, změnit náš žebříček hodnot a nabídnout nám
budoucnost ve svém království.
Ale opak je pravdou. Pán Bůh to dokázal, že má zájem, když posílá svého Syna Ježíše Krista, který přichází jako mále dítě na tuto zem. Žije zde život pozemského člověka s nebeským
charakterem, tj. bez hříchu. Ani jedna špatná myšlenka, ani jedno špatné slovo, ani jeden špatný čin. Nakonec je ukřižován a mnozí si myslí, že bude zapomenut, ale třetího dne vstává
z mrtvých a žije. To je ten na kterého můžeme vložit všechnu svou starost, protože mu na nás opravdu záleží. Nedělá to pro peníze nebo kariéru, nehledá svůj vlastní prospěch, slávu nebo prestiž.
Udělal to všechno pro nás, protože nás měl a má stále rád.

Milí přátelé přeji nám všem, abychom každý den vkládali své starosti i radosti na našeho Pána a učili vkládat starosti i ty, kteří jsou nám na okamžik svěřeni na našich střediscích.
Požehnaný rok 2021.
Jiří Kaleta


Dobrý večer,
Když jsem se dnes ráno podívala z okna na zasněžený les, vzpomněla jsem si na své dětství, kdy podobné obrazy byly celkem běžné během zimního období. Vybavila se mi zahrada před
rodným domem, kde na stromě byla budka pro ptáky. Ráda jsem pozorovala, jak se střídali při zobání. 
Jako náhodou jsem dnes také objevila na you tube píseň a chci Vás povzbudit k jejímu poslechu:
 
https://www.youtube.com/watch?v=VkBq1zFoLxg
A pak se nebudete divit, že jsem otevřela evangelium Matouše 6. kapitolu a četla verše 25. - 34. Pokud sami nebojujte s pocity méněcennosti, vzpomeňte si na lidi z vašeho okolí, kteří se
cítí nedocenění nebo odmítnutí. Možná právě ty nebo někdo blízký potřebuje ujištění o tom, že v božích očích máš obrovskou cenu - cenu života božího syna Pana Ježíše. V jeho lásce
není odmítnutí, pouze úplně přijetí. Když člověk postaví svou hodnotu na Boží lásce a přijetí, pak bude mít svobodu radovat se ze života. Nemůžeme se skrýt před Bohem, ale můžeme se
skrýt v Něm.
Jelikož to je moje první zamyšlení v novém roce, chci Vám přát důvěru, která je vyjádřena v slovech jedné písně:
Jsem stále obklopena Boží láskou a ona ví o každém kroku mém.
Chci Bože novým rokem projít s vírou, vždy zápasit a stát ve jménu Tvém.
Já vím, že Bůh mě svoji moci chrání a čekám s důvěrou, co mi chce dát.
Vždyť On je stále dnem i nocí s námi a bude dále při nás věrně stát.
Požehnané chvíle při osobním ztišení, v práci i v kruhu nejbližších.

Eva Pawlasová


Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. 1 Pt 5,7
 
Jeden nejmenovaný psycholog nedávno vyjádřil myšlenku, že dnešní náročná doba psychicky doléhá už i na ty největší "držáky";. Vzpomínám si, jak nám kdysi na studiích, s blížícím se
obdobím zkoušek, jeden učitel říkával: "Studenti, nebojte se, bude hůř!" Tehdy jsme se tomu zasmáli. Dnes by nám však, v realitě života, už tolik do smíchu nebylo. Ap.Petr se své spoluvěřící snaží povzbudit a posílit v nelehkém období zkoušek a počínajícího pronásledování. Vede je k tomu, aby svou starost (i své obavy) vložili na Pána Boha. Slovo vložit lze z řečtiny přeložit také jako uvrhnout či dokonce hodit na někoho. V tomto případě tedy na Pána Boha. Jsme vybízeni, abychom své starosti "hodili na Něj". Hodili je takovým způsobem, aby se již nemohly vrátit zpátky.
Jako malí kluci jsme s kamarády házeli kameny do betonového protiatomového krytu. Stalo se však, že se jeden kámen odrazil zpět a zasáhl mně mezi očima do nosu. Tekla mi krev a
musel jsem s rodiči do nemocnice, kde mi ránu zašili. Uvědomuji si, jak často se za některé věci modlím, ale když pak vstávám od modlitby, beru si je z Ježíšových rukou zpět a trmácím se s nimi dál. Nadále drásají mé srdce. Často, až když jsou k neunesení, je v slzách skládám u Jeho nohou. Jak je Pán Bůh trpělivý k mé neschopnosti mu důvěřovat. A jak je milostivý, když teprve vysílen, přenechávám věci Jemu. Ap.Petr píše křesťanům, aby svá břemena a starosti vložili na Pána Boha a s důvěrou je nechali v jeho rukou. To není výzva k pasivitě, ale k důvěře v Jeho zásah.
Podobná výzva je i v Žalmu 37,5: „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“ či v Ž 55,10: „Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará.“ Pán Bůh
neslibuje, že vše hned vyřeší, ale slibuje, že bude jednat v zájmu těch, kteří mu důvěřují. Ta druhá část dnešního verše nám říká, proč to máme učinit: „neboť mu na vás záleží.“
Překlad SNC to vyjadřuje slovy: „Všechny své obavy a starosti přenechte jemu, vždyť jste středem jeho zájmu.“ Není to úžasné - jsme středem Jeho zájmu.
Ten, kdo je ochoten vstoupit na naši cestu, vzít náš život a naše trápení do svých rukou, je náš milující Stvořitel a Zachránce. Ten, který miluje své děti vroucí láskou. Není to anonymní
soused odvedle či zdánlivý přítel na facebooku. Je to ten, který prošel cestou utrpení, aby své milované děti přivedl zpět domů. A On nás činí středem svého zájmu.
Možná bychom tento verš mohli číst od jeho druhé části, která nám dává odvahu Bohu důvěřovat a svá břemena přenechat Jemu. Tomu, kterému na tobě záleží, můžeš v důvěře
přenechat své obavy a starosti. 
Pán Ježíš rozumí tomu, co prožíváme a je připraven nám pomoci: „Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.“(Žid 2,18 B21)
I dnes máme tu velkou přednost vložit svou starost (hodit ji) na Něj. Smíme tak konat s důvěrou, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.(Řím 4,21) Věřím, že když to s důvěrou činíme,
dává nám svůj pokoj a činí to, co je dobré. Pojďme nyní k Němu. Přistupme k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žid 4,14-16)

Bůh s vámi. Radek Kocian


Hvězdy slaví s námi Vánoce - tato slova jsme četli ve čtvrtečním zamyšlení duchovniho Davida Pasze. A dnes je ten den, kdy se betlémská hvězda ukázala na obloze - jenže bylo zataženo ... škoda.
Přesto zde je ten, kdo o sobe řekl: "Já jsem světlo světa.";
Přidejme se k modlitbě:
Pane Ježíši - ty jsi veliké světlo, které prozařuje temnou noc i ten náš potemnělý svět. A ty
sám nám ukazuješ cestu. Vyslyš naše prosby:
Ty jsi nova hvězda - dej, ať tvoje světlo svítí těm, kdo ztratili odvahu a neví si v životě rady.
Ty jsi hvězda pomoci - dej, ať tvoje světlo svítí těm, kdo jsou pyšní a myslí si, že žádného
Boha nepotřebují.
Ty jsi jasná hvězda - dej, ať tvé světlo svítí tam, kde je válka, bída a nouze.
Ty jsi zářivá hvězda - dej, ať tvé světlo svítí těm, kdo jsou nemocní a smutní, opuštění a
sami. 
Ty jsi planoucí hvězda - dej, ať tvoje světlo svítí těm, kteří jsou dobří, pomáhají druhým a
obdarovávají je třeba jen úsměvem. 
Prosíme tě, vyslyš naše prosby. Amen
/modlitba podle německé předlohy, M. Š./

Eva Pavlasová


 

Od rána přemýšlím nad dnešním Slovem naděje: Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Bible, Lk 12)

Celý den přitom řeším adventní přípravu: zatímco jeden chce vyhovět svým potřebám (‚ach jo, zase nebude sníh‘), jiný se snaží vyhovět druhým lidem (‚konečně jim dokážu, že jsem ta nejlepší tchýně na světě!‘). Ve výsledku pak oba závidí tomu, který má uvnitř zvláštní Pokoj: Nevidíme ho v obchodě ani u sporáku. Určitě lenoší, zatímco my musíme vyhovět xyz věcem a lidem! – Ovšem, kde zůstal onen poklad? Když k tomu
vzpomenu přípravy štědrovečerního setkání u stolu minulé roky, hrozím se, jak málo času zpravidla zbylo na přípravu vánočního zamyšlení. Jak málo času mi zbylo pro důvěru a společenství. Nicméně pokud by někoho z nás popoháněla touha, abychom vyhověli představám svým nebo druhých lidí, přichází k nám vskutku dobrá zpráva: Hospodin, kterého nikdo z lidí neviděl, přichází do souřadnic vztahů v našich rodinách a střediscích. Jeho Syn přišel, aby nás vedl cestou odpuštění a pravdy, uvedl naše kroky na cestu Pokoje (Lk 1).

Otázkou je, jestli dostane hlavní slovo. Nebo uslyší: Nemám čas tě Ježíšku, řešit. Zapneme televizi, a ty zůstaň v jesličkách, ať se ti nestane nějaký úraz. – – – Ježíš přišel, aby uvedl naše kroky na cestu Pokoje. On může naplnit to, co každý z nás potřebuje. U něj je pramen života a společenství. – Bože, děkuji za Advent. Veď nás svou odvahou, láskou, svým nadhledem...
-dp-


V neděli ráno, když jsem z okna ložnice viděla jemně zasněžený les, vzpomněla jsem si na dost starou báseň. Její hluboká myšlenka mě vedla k tomu, že se s ní chci s Vámi podělit:

V lese, na vrchu strmých hor, jak majestat se pyšně zdatná jedle vzpíná. Je zcela jiná, než všechen kolem šumný les, a proto opodál tam roste kdes. Neboť je krásná, silná, veliká ... je vyšší nad každičký strom. Neporazí ji blesk ní hrom. Na všechny strany pyšně shora shlíží ... Když tu znenadání se k ní malá, krásná vločka sněhu blíží a lehounce, jako jarní vánek letí. "Ach, jak ráda bych si chtěla na té krásné jedli poseděti. Zeptám se, snad dovolí mi přeci." "Slys jedle, jsi velmi krásná, leč ještě krásnější bys byla, jen, kdybys mi na tobě spočinout dovolila ... Dovolíš?" Tu jedle hrdě odvětí: "Šmíd krásná vločka, smíš." A malá vločka znovu odváží se říci lichotivé slova: "Půvabná jedličko, jsi krásná sice, ale ještě krásnější bys byla, kdybys lákavé dovolila přivést mé sestry - mám jich na tisíce! Na tak překrásnou jedli, kdyby moje sestry sedly - ach, vidím již - jak diadém se zatřpytíš! Tak co jedličko - dovolíš?" A jedla na to: "Ať přijde vloček na tisíce, ať krásnější než já zde není nikdo více!" A vločky lehce padaly ... Však co to? Za krátkou chvíli jedle své mohutné větve pod tíhou sněhových vloček smutně k zemi chýlí ... "Ach vločko, vločko, krásná jsi, ale krutě jsi mě obelhala. Mé tělo slábne, má postava se mění, vždyť ohnutá jsem až skoro k zemi! Já bídná ti uvěřila, svou důvěru ti dala." "Tos přece měla vědět, že když tisíce vloček na tvých větvích spočine, že padneš!" Vločka se jedli smála. Hebounke vločky jednohlasně zaplesaly, že krásné, zdatné jedli život vzaly. Ta krásná vločka to není sníh. Ta krásná, hebká, třpytící se vločka - to je HŘÍCH! Ten, kdo chce věčně žít, kdo nechce zahynout, ten nedej ani chvíli na své duši hříchu spočinout!

Židům 12, 1: "...odhoďme všechnu přítěž a hřích, který se nás tak lehce přichytí, a vytrvejme v běhu ..."

Kéž Vám Pán Bůh požehná a chrání Vás.

Eva Pawlasová


Milí spolumodlitebníci,
stojíme na prahu nového církevního roku - začíná advent a my se těšíme na Vánoce. V naši společnosti jsou různé představy o tom, čím naplníme adventní dny, ale jako věřící si přejeme, aby tento čas měl pro nás i duchovní náplň. Latinské slovo "adventus" znamená příchod - jedna adventní píseň říká: Advent je příchod nebeských výhod ...  a je to příchod samotného Božího Syna. Advent tedy není dobou čekání na něco ale na Někoho. Máme "uvnitř nás" uklizeno, abychom mohli přijmout tak vzácného Hosta? 

Pán Ježíš už sice přišel dávno tomu v Betlémě, ale On nepřestává přicházet a přichází ke každému z nás stále - každý den znovu. Přichází k nám v modlitbě, skrze Boží Slovo, ale i skrze druhé lidi kolem nás a skrze běžné události. Chce přijít do každé rodiny, do všech vztahů, do srdce každého z nás. On má moc svou přítomnosti proměnít náš nepořádek, pročistit nedorozumění, narovnat pokřivené cesty.Jeho přítomnost je také zdrojem potěšení, lásky a pokoje.
Advent je dobou čekání, ale mnohdy to je tak, že je to On - sám Bůh,, kdo spíše čeká na nás, než my na Něho. On čeká, kdy se zklidníme a zastavíme, budeme vnímat, že On je nám blízko. A tak se modlím, abychom Pána Boha a jeho lásku objevili u uprostřed své práce a starostí, ale také si našli čas na ticho a rozjímání.

Eva Pawlasová


Drazí přátelé, modlitebníci,
s doznívající náladou z letošního svátku 17. listopadu otevírám novou knížku svého kolegy nemocničního kaplana, kterému ujel vlak a v jeho čekání a pozorování lidí na nádraží
vznikaly myšlenky: „Ani se nenaděješ a trčíš v životě. Bezradný a sám. Ale trčet může zůstat i národ. Společnost zmatená, skeptická a vystrašená. Přiznávám, že jsou chvíle, kdy
vidím ve tmě mizet červená světla svojí vlasti, České republiky.“ Jedno ze svých duchovních zamyšlení v knížce je inspirováno biblickém textem z proroka Ezechiele: I padl jsem na tvář.
Vstoupil však do mne duch a postavil mě na nohy a On ke mně mluvil. (3, 23b-24). Knížka končí modlitbou a oslovuje mě natolik, že chci s Vámi několik vět sdílet: „Bože, netoužím
zažít to, co zažil prorok Ezechiel- hledět zblízka na Tvou svatost a být sražen Tvojí mocí. Stačí mi vidět její odlesky, slyšet její ozvěnu, tušit ji v lidech a v přírodě. Děkuji Ti, že mám
oči k vidění, uši k slyšení a rozum k tušení Tvé slávy. Prosím Tě, měj mě k soustředěnosti, pomáhej mi k vnímavosti, povzbuzuj mě k rozjímání, abych se s Tvou slávou v životě
nemíjel. Prosím Tě, probouzej mou spiritualitu, duchovní bytost ve mně. Bože, Ty mi ukazuješ též stíny a tmu, pláč a hrozné situace. Bezmoc vylidněného perónu na českém nebo
jakémkoliv jiném nádraží. Nedokážu Ti za tuhle skutečnost děkovat. Kéž by namyšlená hloupost, různé projevy svévole a zla zůstaly jen okrajovou záležitostí. Ať se zkažená voda
naší nevědomosti promění v bystřinu poznání. Rozdávej bohatě odvahu k pravdě o sobě samém. Probouzej vděčnost za každé další pozdvihnutí ducha, za každé další živé srdce.
Prosím, dej ducha Životabudiče každému, kdo o něj prosí. Ducha Zdvihače každému, kdo volá „Bože, já nemůžu vstát“. Bože, prosím, postav svým duchem na nohy toho, kdo touží žít.
Postav na nohy „moc“ toho, kdo je bez-mocný nebo ne-mocný – aby se netrápil tím, co nemůže, ale uvědomil si, co může. Postav na nohy rozhodnost toho, kdo je bezradný. Postav
na nohy lásku toho, kdo je zlý, pomstychtivý, zaujatý. Postav na nohy zájem toho, kdo je pasivní či rezignovaný. Postav na nohy nás všechny, kdo žijeme na pláni mezi Krkonošemi a
Šumavou, mezi Lysou horou a horou Klínovec. Ty, kdo jsme se usadili v malosti, nízkosti, vypočítavosti. Nás, kdo si libujeme v alibizmu a namyšlenosti. Bože, prosím za člověka i za
lid. Amen
Miriam Szőkeová


Dnešní večerní zamyšlení chci opřít o slovo z listu Petrova 3:11 "Hledej pokoj a usiluje o něj.";

Vnitřní pokoj, který tak bytostně potřebujeme, si sami nedáme, ale můžeme o něj prosit našeho Pána, ale také máme o něj usilovat ... jak říká jedna křesťanská spisovatelka: "pokoj
nám nespadne sám do klína."; Rachel Bicová dává 9 praktických rad, jak usilovat o vnitřní klid:
1. odpouštěj - není nutné vše zapomenout, není třeba čekat, že se ten druhý omluví ... Pro svůj
klid "pustím to trápení od sebe"
2. neřeším, co si druzí myslí o mně - pokud si někdo udělá špatný úsudek a příčinou je to, že
mě nezná, je to jeho problém
3. nechám být to, co nemohu mít pod kontrolou - budu důvěřovat Bohu, že jemu se nic zpod
kontroly nevymkne
4. jdu ven a "vyčistím" si hlavu
5. neztrácíme čas s lidmi, kteří mi vědomě ubližují
6. dělám věci, které mám ráda a které mi dělají radost 
7. snažím se hledat důvody k vděčnosti - vždy se dá něco najít
8. sdílím svůj život s ostatními - nežiji jen sama pro sebe
9. modlím se. 

Přeji vám hodně sil a odvahy podniknout alespoň některé z těchto kroků. Zároveň vás chci vybidnout k důvěře Panu Bohu:
Žalm 37:5 "Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho a on sám bude jednat."
Izajáš 26:3 "Stvoření opírající se o tebe chránila pokojem, neboť v tebe doufá."
Pokojný čas modliteb.
Eva Pawlasová

 


Milí modlitebníci,
dnes mě zaujal příspěvek s názvem „Sedmero roušek“ od pana doktora Maxe Kašparů a tak ho chci s Vámi sdílet.

„ 1. Neboj se. Strach ve spojení s koronavirem je horší než virus sám.
2. Respektuj. Vzdělaní a zkušení ví, jak se chránit, důvěřujme jim.
3. Nemaluj čerta na zeď. Pesimismus ať není na programu žádného dne.
4. Přemýšlej. Virus není jen nemoc, ale také výzva.
5. Plánuj. Plánuj s vědomím, že tvoje plány mají i v budoucnu nějaký smysl.
6. Dej si mediální dietu. Nečti a neposlouchej všecky zprávy o covid.
7. Věř. Víra uzdravuje. Jejími dětmi jsou optimismus a světlo na konci tunelu.“

Ze začátku se nám zdálo, že na jeden den nám postačí vzít si ráno jednu roušku, ale postupem času si uvědomujeme, že mít po ruce raději dvě roušky je lepší než zjistit, že nemám žádnou. Podobně si tak ve své mysli můžeme vzít denně několik těchto „roušek pro duši“, např. „Budu přemýšlet, hledat dobré výzvy a současně si dám mediální dietu“. Chceme mít naději, že jednoho dne roušky zase „odejdou“.
Nechme se oslovit nadějnou myšlenkou: „Každá situace v životě je dočasná. Takže, pokud je tvůj život dobrý, ujisti se, že jej plně vychutnáváš. A pokud tvůj život není právě dobrý, pamatuj, že to nebude trvat věčně a lepší dny jsou už na cestě.“ (Jenni Young).
Požehnaný večer.
Miriam Szőkeová


Drazí pracovníci a uživatelé,
lidé z makedonské Soluně – odkud později přišli i Cyril a Metoděj – měli skvělé přátelské vztahy, hlavně ve svém křesťanském sboru. Nicméně zakopávali o jednu otázku. Obchází okolo do dnešního dne, jako zprávy nebo čísla lidí, kteří zemřeli. Mohlo to vypadat asi takto:
Ježíš řekl, že se vrátí, my živi ho uvidíme, my jsme v pohodě, ale co ti, kteří to nestihnou?
Druhý spoluobčan by podotkl: „Dneska žiju, zítra…“ I vzali a poslali otázku. Pavle, když člověk jednou zemře, jakou má naději? Pavel jim tehdy napsal dopis. Píše: Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh ty, kdo zemřeli skrze
Ježíše, přivede spolu s ním. (Bible, 1Tes 4,13-14) Jak říká nápis na tričku KAMu: Když šel Ježíš domů, nechal dveře otevřené. Ježíš nechal otevřené dveře. Skrze ně se můžeme dívat k němu i k těm, kteří doběhli a jsou u cíle. On vede naši víru od samého začátku (Žid 12,2).
Pokud to vezmeme a žijeme, tj. nenecháme slovo ležet v polici a zanést prachem, pak náš život se přenese na jinou kolej. Pavel pokračuje: Ti, kdo spí, spí v noci a ti, kteří se opíjejí, opíjejí se v noci, my však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečeni v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení. … Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak
to již činíte. (1Tes 5,7-11)
Modlitby a život plný naděje a radosti – jak to říká i první námět k modlitbě – přeje Dawid Pasz.

Pane Ježíši, prosíme Tě, veď nás svým Duchem, ať dobře rozumíme té dnešní době, tomu, co Ty po nás chceš. Tolik potřebujeme světlo tvého Ducha, Pokoj do srdce, tolik potřebujeme zakoušet Tvoji lásku… (V. Kodet) Buď s námi a veď nás i v dnešním večerním ztišení. Amen


V dnešní zvláštní době je velmi důležité, abychom nosili roušky, které zakrývají ústa a nos. Je sice pravda, že nás to omezuje v komunikaci s naším okolím - nemůžeme vidět výraz tváře, gesta, mimiku. Chrání to však naše zdraví.  Nošení roušek mě přivedlo k zamyšlení, zda mnozí lidé a možná i já nenosime roušky - masky, které zakrývají naše právě JÁ. Před lidmi může vykouzleny úsměv na tváři zakrýt pravý smutek srdce nebo tmavě myšlenky, kterými se zaobirame. Možná máme před lidmi strach sundat tyto masky, abychom se neztrapnili ... Ale je tady NĚKDO, kdo o nás ví všechno. Ví o každé myšlence, touze, přání, o každém našem zápase v životě. A přesto má o nás ten největší a opravdový zájem. Známe HO? Je naším Přítelem? 

Naopak jsou možná v dnešní nelehké době lidé, kteří svůj strach a obavy neskrývají pod rouškou, ale je sdílejí ... A možná očekávají právě na naší pomoc? 
Ráda bych proto sdílela několik biblických textů, které nám můžou pomoci ukázat, že nejsme na tuto situaci sami, že je tu Pan Bůh se svým zájmem a svou blízkosti.
Řím. 8:31 “Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?"
Izajáš 58:11 "Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit v krajinách vyprahlých."
Žalm 31:8 "Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě. Neboj se a neděs."
Izajáš 40:29,31 "Hospodin dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému...Ti,kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové sily..."
Filipským 4,19 "Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Jezisi."
Žalm 62:6 "Jen zmlkni před Bohem duše má, vždyť On mi naději vlévá."
Žalm 33:18 "Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho boji, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství."

Pojďme se teď přimlouvat jeden za druhého, abychom měli ten Boží pokoj v našem srdci a správné slovo povzbuzení pro ty, kdo to potřebují.
Eva Pawlasová


Pokud si Ty myslíš, že tomuto národu deset přikázání a takovéhle věci můžou být k dobru, tak  máme problém!, řekl během rozhovoru jistý kamarád během studia v Ostravě. Měl jsem tehdy na mysli celkové dobro v Bibli ukryté, i když, pravda, můj pedagogický optimismus tehdy ještě neprošel pedagogickou praxí. Vezmi si už to první přikázání, odvětil rozčileně společník,
kolik bohů si lidi dneska dělají! Vždyť to je vidět na každém kroku!!! Vskutku, nejeden si namaluje svou hezkou budoucnost, svou cestu, která po ní vede, svůj ekonomický plán; a když mu budou chybět děti, pořídí si je... Nějakého Pána Boha přece drtivá většina vůbec neposlouchá! Tolik odkaz ze sekání všedního dne.

Připomíná to situaci, kdy v izraelské zemi žil a působil jistý Jeremjáš (VII./VI. stol. př. Kr.). Dostal za úkol připomínat Boží slova lidem. A zatímco většina na to dlabe, on v modlitbě ničí odcizení, které každý den vidí, a rozdýchává nefunkční vztah: Jestliže mluví proti nám naše nepravosti, jednej Hospodine, pro své jméno. … Ty jsi Hospodine uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás. (Bible, Jer 14,7 a 9). Jeremjáš nezastírá pravdu, ale uprostřed neutěšené situace nachází to nejcennější: Hospodina, a jeho naději. "Skládáme naději v Tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci ", uzavírá svou modlitbu Jeremjáš. Setkání s Božím jménem je pramenem opravdové naděje, uprostřed suchopáru nezájmu.

Dnešní zamyšlení vzešlo z čtení na pokračování (viz Denní čtení 2020). Tento verš (Jer 14,9) však je součástí noční modlitby pracovnic v diakonii jiz více než 100 let. Zastavme se u těch veršů. Prichazejme k Prameni.

V příští dny doporučuji podívat do dalších kapitol Jeremiáše. Je to vskutku kniha do nepohody. Ve Víkendové příloze pak najdete novozákonní pohled, který tentokrát napsal (a dal k volnému sdílení!) uživatel SD. Tímto mu děkuji a s radostí taktéž doporučuji.
David Pasz


Drahé kolegyně a kolegové, vzácní modlitebníci.

V mnohých z nás doznívají dojmy z předešlých dnů – z oslav 30. výročí Slezské diakonie, z volebního víkendu, z neděle díkůvzdání za úrody, kdy jsme si naposled zazpívali před začátkem nouzového stavu a nových opatření. Pěkné, dojímavé, pokojné momenty…plné vděčnosti, radosti.
Ocenění zaměstnanci a také zakladatelé Slezské diakonie dostali kromě jiného květinu – růži. Zřizovatel Slezské diakonie – Slezská církev evangelická – blahopřála v osobě biskupa dvěma kyticemi slunečnic. Dlouholetý partner SD z Německa poslal pomyslnou kytici polních květin s názvem „pionýrské/průkopnické rostliny“, protože takové nerostou všude. Zaujaly mě slova pana Gohdeho o těchto rostlinách: „Průkopnické rostliny nekvetou ke své vlastní kráse a slávě. Jsou tvrdošíjné, bojovné, dovedou se prosadit, hledají si, když není jiného východiska, nové místo, aby tam vzkvétaly a tím zlepšily podmínky pro vše živoucí. Proto: zůstávejte průkopníci života, nepotlačujte sny, nepřestávejte snít!“ Zní to jako pěkné ocenění všem a současně jako pozvání jít dál.
Jeden z biblických textů, který zněl u příležitosti díkuvzdání za úrody je jedním z prvních vyznání víry v Boha, které v Bibli nacházíme „Dnešního dne jste vyznali, že jedině Hospodin je váš Bůh a že Ho budete následovat, držet se Jeho nařízení a zákonů a poslouchat Jeho vůli. A naopak Hospodin dnes potvrdil, že jste Jeho zvláštním vyvoleným národem, jak vám slíbil.“ (Dt 26,17-18). Propojila se tak radost, vděčnost, oslava s květinami, služba, vyznání víry…Ať si takové krásné momenty dlouho pamatujeme. Jsou duševním bohatstvím. 

Miriam Szőkeová

 


Milé kolegyně a kolegové, přátelé a modlitebníci.

Vědci potvrdili několik zajímavostí o lidské mysli, které můžou lidem ulehčit život. Několik z nich se hodí v rozběhnutém školním roce, např.: 1. „Pokud se učíte něco nového, zkuste to převyprávět kamarádovi nebo kamarádce a nechte jej/ji, ať se Vás ptá otázky. Pokud na ty otázky budete umět odpovědět a ten druhý pochopí Vaše vysvětlování, tak dané problematice opravdu rozumíte.“ Jedna moje spolužačka se svojí sestrou vyprávěly všechny školní témata ještě na vysoké škole svému pejskovi, takže kdyby to ten pes byl schopný zreprodukovat, mohl být z něj lékař a farář v jedné osobě… V prvních stoletích po Kristu, když apoštol Pavel psal své epištoly sborům církve, taky určitě sdílel a hovořil své poznatky, postoje a učení o Ježíši svým spolupracovníkům- Silvánovi, Timoteji a Titovi („Boží Syn Ježíš Kristus, jak jsme vám ho přiblížili se Silvánem a Timotejem, také nebyl muž dvojí tváře.“ 2 Kor 1, 19). 2. Vícero studií dokázalo, že psaní deníku o prožívání a pocitech nám pomáhá. Současně si dokážeme lépe porozumět a upravit své reakce k lepšímu. Vyventilování negativních věcí formou psaní na papír prý dokáže zredukovat stres. Možná i psaní  v biblických dobách a v dějinách opravdu také pomáhalo také jejich pisatelům. 3. „Máte-li problémy rozhodnout se nebo vyřešit nějakou záležitost, promyslete si to v cizím jazyce. Mnoho výzkumů ukázalo, že myšlení v jiném jazyce jako je náš mateřský, je více racionální a neobsahuje tolik emoční složky, která by nás prý mohla brzdit.“ Když se podíváme na apoštola Pavla, tak mluvil hebrejsky a taky řecky, což využíval při hlásání evangelia i ve svých spisech. Jeden z našich kamarádů nám v létě prozradil, že se v době karantény začal učit italsky. Není to skvělé? Co zajímavého můžeme ještě tento týden někomu blízkému převyprávět, co si můžeme zapsat, a slovíčka kterého cizího jazyka si zopakujeme?

Inspirativní a pokojný večer.

Miriam Szőkeová


Milí spolupracovníci, modlitebníci.

V jednom z příběhů Bruna Ferrera se píše: „Naše duše je jako sekera. Nesmíme ji nechat zrezivět. Každý den bychom ji měli trochu naostřit“. Následně autor vyjmenovává deset „způsobů pro naostření naší duše“. Některé jsou nám bližší a pro čitatele Bible známé, některé jsou nám lidsky pochopitelné, a přesto na některé tak často zapomínáme. Dovolme si některé z nich uplatnit ještě dnes: 


1.Buďte ke všem laskaví. I k těm, které máme doma.
2.Usmívejte se.
3.Modlete se.
4.Pomozte někomu, kdo vás potřebuje.
5.Každý den obejměte lidi, které máte rádi, a řekněte jim: „Mám tě rád/a. Jsem rád/a, že jsi.“
6.Jakmile je to možné, zkuste jít pěšky.
7.Zastavte se na deset minut a poslechněte si nějakou hudbu.
8.Nevynechte oslavy narozenin, výročí, svátků a podobných příležitostí.
9.Hýčkejte sami sebe.
10.Dívejte se na nebe a směřujte vysoko.

Pokojný a krásný večer!

Miriam Szőkeová


A máme září - vzpomínám na mého strýce, který rád recitoval báseň Františka Hrubína: Září. Začínala slovy: "Košíky jsou už vrchovaté, vy na květy však vzpomínáte, když vykvetly a zrůžověly a přiletěly první včely." Vždy mě to naplňovalo radostí a vděčností vůči Bohu Stvořiteli, který to tak nádherně v přírodě vymyslel: od květů až po jablíčka.

A dnes jsem v knize Bruna Ferrera: "Hostina pro duši" četla v souvislosti s úrodou zajímavou povídku. Jmenuje se Políčko a vypráví o mladém inženýrovi, který se rozhodl investovat do zemědělství a koupil si malé políčko. Jelikož neměl s pěstováním žádné zkušenosti, zeptal se starého rolníka: "Myslíš, že by moje pole dalo dobrý ječmen? Nebo si myslíš, že by tam šla pěstovat kukuřice nebo sója?" Stařec odpověděl: "Podle mě by mohlo rodit ředkvičky , cikorku, pažitku a kyselá jablíčka. Já jsem tam viděl vždy jen vysokou trávu". S touhle odpovědí nebyl mladík nadšen, a tak rozhovor uzavřel slovy: "Zaseju dobrý ječmen a uvidím, co se stane!" Starý rolník se na něho se šibalským úsměvem podíval a řekl: "Tak to je jiná řeč. Jestli zaseješ ... To je něco jiného, jestli zaseješ!"

Dnes zaseji úsměv, aby vyrostla radost.

Dnes zaseji slovo útěchy, aby rostl pokoj.

Dnes zaseji skutek lásky, aby láska převládla.

Dnes zaseji modlitbu, aby byl člověk blíže k Bohu.

Co budeš zasévat Ty? A jaký užitek to přinese?

Eva Pawlasová

 


Zamyšlení pro víkend 31.8.2020 ke stažení ZDE


"Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem." Nu 6:22-27

"V Kristu nás obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů." Efez. 1:3

Zřejmě tušíte, o čem se chci tento večer s Vami sdílet - jde o požehnání. Jedno přísloví zní: "Bez Božího požehnání, marné naše namáhání." Hned na začátku knihy Genesis čteme, jak Pan Bůh žehná živočichům, člověku nebo sedmému dní jako dní odpočinuti. Jen, pokud si nad sebou budu uvědomovat Boží jméno a s tím i jeho přítomnost, mohu být vpravdě požehnaná. Je to dar Boží tváře, která se od nás neodvrací, ale naopak vstřícně se k nám obrací. Slova požehnání pocházejí z Písma svatého a jsou vlastně zaslíbením Boží přízně a dobroty. Prvním lidem Bůh požehnal plodnosti a podobně Abrahamovi a Sáře. Ve Starém Zákoně požehnání v zásadě znamenalo hojnost potomstva, obživy, bezpečí a tomuto pohledu se není třeba bránit ani dnes. Je dobré si uvědomit, že Bůh tak činí podle své vůle a svého rozhodnutí, protože nás nejlépe zná a ví, co potřebujeme a co nám prospěje. O Boží požehnání můžeme prosit, jak to činil Jábes ve své modlitbě: "Kéž bys mi dal požehnání ..." 1Paralip. 4:9-10.

K tomu nejdůležitějšímu daru Božího požehnání, kterým je Kristus sám, má přístup každý bez rozdílu. Ježíš je tou rozjasněnou Boží tváří, která se k nám obrátila. On nás požehnal Boží milostí, odpuštěním hříchu, smířením s Bohem, pokojem myslí i srdce.

Boží požehnání je ovšem určeno k tomu, aby bylo sdíleno. Abraham na svou cestu víry slyší od Pana Boha: "Požehnám ti a staneš se požehnáním." Také ap. Pavel přijal plnost Kristova požehnání a s ní chce cestovat do Říma, aby se o ní podělil s tamními křesťany. 

I Vy jste požehnání, pokud jste přijali Kristovo požehnání v podobě odpuštění hříchu. Pokud máte Boží pokoj, můžete být požehnáním pro druhé. Přeji Boží požehnání všem pracovníkům, klientům i příznivcům Slezské diakonie.

Eva Pawlasová 

 


Vzácní přátelé, modlitebníci.
V životě se ptáme různé otázky – druhých lidí, sami sebe, Pána Boha. Odpovědi dostáváme
někdy poměrně rychle, někdy pomalu nebo na odpověď stále čekáme. Jaké otázky dává
člověku Bůh nebo co se nás jednou zeptá sám Nejvyšší? Jedno zamyšlení říká o tom, co se
nás Pán Bůh nikdy nezeptá:
1. Jaký model auta jsi měl?
Zeptá se Tě, kolik lidí jsi odvezl.
2. Kolik metrů čtverečných měl Tvůj dům nebo byt?
Zeptá se Tě, kolik lidí jsi přijal ve svém domě, či bytě.
3. Jakou značku oblečení jsi měl v šatníku?
Zeptá se Tě, kolika lidem jsi pomohl obléct.
4. Jak vysoký byl Tvůj plat?
Zeptá se Tě, jestli jsi peníze vydělal čistým způsobem.
5. V jaké čtvrti (v jakém sousedství) jsi žil?
Zeptá se Tě, jak ses choval ke svým bližním.
6. Jaká byla barva Tvé pleti?
Zeptá se Tě na čistotu Tvého nitra.
7. Proč Ti trvalo tak dlouho hledání a nalezení spásy?
Vezme Tě s láskou do svého domu v nebi a ne k branám pekla.
Drazí, „proto se vzpamatujte a probuďte se k modlitbám, především si ale zachovejte
vzájemnou lásku, vždyť láska přikryje množství hříchů. Projevujte si navzájem pohostinnost
se vší ochotou.“ (1 Pt 4,7-9).
Jakou otázku bych se potřeboval/a zeptat všemohoucího a laskavého Boha ještě dnes? Jakou
otázku dává naopak v dnešní večer On mě?
Požehnané naslouchání v Boží přítomnosti a krásný večer všem.
Miriam Szőkeová


Drazí čtenáři večerních modliteb,

S vděčnosti jsem přijal čtvrteční pozvání do modlitby v pokojíku. Modlitba malé holčičky byla vskutku inspirující. V pokojíku na posteli (a nejlépe pod peřinou), člověk jakoby snáze odpoví, svěří svůj den. Když ho nikdo nepozoruje… Ale v modlitbě jde také o setkání. Říkal jsem si, jak asi vidí tu mou modlitbu Bůh.

A tu přišlo evangelium na tento týden, kde sám Nejvyšší nastavuje zrcadlo naší modlitbě a naší službě! V evangeliu podle Lukáše, v 18. kapitole:

"Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento výběrčí mýta (celník). …' Avšak výběrčí stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘"

 

Dva cílevědomí lidé, kteří jsou vidět. Lidé, kteří mají nějaké ambice. Nicméně mají každý úplně jiný životní postoj a hodnoty. 

To, co se modlí, mi bylo zrcadlem. Ukázaly, jak nezřídka závidím vnější úspěch, jak se celý den s někým porovnávám ("jsem lepší než…"). Cožpak také nemám své ambice? A ty mé krásné modlitby, to by si andele mohli nahrávat. Jenže… Co pomůže člověku sebehezci modlitba, když se toulá jak ztracená ovce. Ježíš  říká, že ten výběrčí mýta na tom byl lépe. On si to své bloudění uvědomil a před Bohem priznal. 

 

Pane, Ty svítíš do našich životů a posíláš nás, abychom přinášeli světlo do života potřebným. Když nám dáváš zrcadlo modlitby, prosím, proměňuj nás i tím dnešním slovem. Ať v našich modlitbách a činech můžou lidé vidět Tebe. Tobě buď chvála nyní i navěky.

Amen

David Pasz

Prebuď sa, severný vietor, a príjď, južný vánok. Prevej mi záhradu, nech rozváňajú jej balzamy. (Veľpieseň 4:16)

Pojďme chvílu skúmať význam tejto modlitby. Vychádza zo skutočnosti, že tak ako prekrásne vône môžu byť ukryté v korenistej rastline, aj určité dary môžu byť nevyužité alebo nerozvinuté v srdci kresťana. Mnoho semienok viery je zasiatych, ale z niektorých sa vzduch nikdy nenaplní vôňou svätých túžob alebo zbožných skutkov. Ten istý vietor veje na bodliak aj na korenistú rastlinu, ale iba jedna z nich vydáva bohatú vônu. 

Niekedy Boh dopustí, aby prudký vietor skúšok vial ponad Jeho deti, aby rozvíjali svoje dary. Tak ako lampáš svieti jasnejšie, keď ním mávame, tak ako borievka vonia najsladšie, keď ju hodíme do plameňov, tak aj navzácnejšie kvality kresťana často vznikajú v mocných vetroch utrpenia a nepriazne. Zlomené srdcia často byžarujú vôňu, ktorú Boh rád cítí. (viz Mk 14,3-9)

 

Mám malú nádobku, ale veľmi drahú,
plnú ľudskej lásky - môj parfum nesmiernej ceny.

Držím ju hlboko tam v srdci zavretú,
zriedka zdvihnem viečko, aby sa nestratil obsah vzácny.
No jedného dňa príde hlboký a zvláštny smútok
a s drvivou váhou padne na môj poklad vzácny.
Srdce mi zamrie v úžase - čo je to za skutok?!
No ako tak smútim, zbadám zázrak nevídaný.
Moja ľudská láska sa na nebeskú lásku zmenila
a uzdravujúca sila na iné zlomené srdcia prúdila,
hlas nade mnou zašepkal: ..Dieťa Moje, ako si bol potešený,
s tou potechou budeš odteraz potešovať iných.
Spoznáš blahoslavené spoločonstvo so Mnou,
ktorý svet lieči so srdcom zlomeným láskou.


Stará legenda hovoří o tom, jak se španělský král rozhodl, že dá svobodu jednomu galejnikovi. Nechal se převést na loď,kde se tísnilo ctyři sta padesát trestanců. Šel od jednoho muže k druhému a ptal se, co udělal. Všichni mu tvrdili, že jsou nevinní. Vymlouvali se na křivdu a na justiční omyl. Pouze jeden galejník přiznal, že spáchal zločin a byl pak potrestán v souladu s platnými zákony. Král prošel celou loď. Pak volá kapitána a dává mu příkaz: " Jak by k tomu přišli všichni ti nevinně odsouzení, kdyby tu s nimi seděl takový Zlosyn? Proč by měl sedět v takové dobré společnosti? Odemkněte zámek od jeho pout a pryč s nim." Galejník byl propuštěn na svobodu. 

Vzpomínáte na přiznání krále Davida: "Zhřešil jsem.", o kterém jsem psala v pondělí? V příběhu Davida také čteme výrok: člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce. Před Pánem Bohem nic nezatajíme , a proto ve vztahu k Němu je důležitá upřímnost. Upřímnost je ve vztahu vždy velice osvobozující. Přeji Vám radost z této svobody.

Ewa Pawlasová


Milí modlitebnici,

v těchto dnech se zabývám blíže osobnosti krále Davida. Jak víme, je o něm napsáno, že to byl muž podle Božího srdce. Vzpomeňme na okamžiky vítězství a na to, jak pokorně připisoval tyto úspěchy Bohu. Zakládal si na své závislosti na Bohu. Ale jeho cesta víry není jen radostná, i jeho potkalo pokušení, kterému podlehl. Jsou lidé, kteří své pochybení buď přehlížejí nebo omlouvají, v nejhorším případě skutečnost překrouti a vydávají dokonce za něco dobrého. K takovým však David nepatřil. Poté, co si uvědomil chybu, vyznal: "Zhřešil jsem". To je návod, jak se znovu postavit na nohy, když upadneme. Někdy ten pád nemusí být ani veliký - stačí zaklopytnutí, ale i to nás může svést z cesty viry. Čas modlitby je příležitostí k děkování, prosbám, přímluvám, ale také k vyznávání. Třeba slovy Davida z Žalmů 51: "Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pravého ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber. Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepřít mě duchem oddanosti."

Požehnaný čas.

Eva Pawlasová


 

Michal Klus, pastor

RutinaZamyšleníJe čas k úkliduPolitická otázka100%S vlkem v patáchJá pod beránkemBohatí křesťanéMemento moriObnova zarostlých cestDočasné rozloučení, Pomoc při bolestiKarenové z Myanmaru, Nikodém, Je vymalováno, O ztrátách a radosti, Nevyslyšené modlitby, Ježíšova modlitba, Jazyk za zuby, Duše matky, Můj poklad, Plný kalendář

 

 

 

 

 

 

 

Jak pomáhat lidem 2, Jak pomáhat lidem 3

 

V modlitbách neustávejme a modleme se

Chci Vám popřát večer naplněný Boží pokojem. Těším se na náš společný čas na modlitbě.

S láskou Vás zdraví

Petr Wiselka