Příběh se šťastným koncem

Tento příběh vypráví o jednom z klientů  (v příběhu jej budeme nazývat Xenie) služby nízkoprahového zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM) EZRA Albrechticko, Osoblažsko.

Xenie vyrůstala v neúplné rodině pouze se svou matkou a třemi dalšími sourozenci. Ona byla nejstarší. Svého otce nikdy nepoznala a vztahy s matkou byly vždy velmi problematické především kvůli nedostatku financí a matčině nezájmu o její výchovu. Xenie navštěvovala místní základní školu. Učila se spíše průměrně. Vztahy se spolužáky byly však obtížné kvůli její výbušné povaze, kdy často vyvolávala konflikty. Taktéž měla problémy s uznáváním autorit. Postupně začala pít alkohol, kouřit a experimentovat s marihuanou. 
Do služby NZDM se dostala skrze svou jedinou kamarádku, která již službu navštěvovala. Xenie byla z počátku zakřiknutá a nechtěla se pracovníkům svěřovat se svými problémy. Často docházelo k porušování klubových pravidel. Postupem času, když získala důvěru, jsme začali s Xénií intenzivně pracovat. Začal „na povrch“ vyplouvat její nelehký život, kdy jí chyběla láska matky, pochopení a kamarádi, se kterými by mohla trávit volný čas.
 Xenie se potřebovala někomu svěřit, potřebovala někoho, kdo by ji vyslechl, kdo by ji ukázal „správnou“ cestu. Do klubu chodila každou volnou chvíli. Zapojila se do všech aktivit, rozvíjela se, povídala si s dalšími klienty, našla si nové kamarády
a bylo vidět, že čas, který jsme jí věnovali, přináší své ovoce. Konečně někam patřila, konečně se jí dostalo pozornosti, vyslechnutí, po němž tolik toužila. Její posun se odrazil také na školních výsledcích. Známky ve většině předmětů si zlepšila o jeden až dva stupně. Dokonce se dostala na místní učiliště, kde začala studovat obor zahradnictví.

Nyní Xenie již do služby nedochází. Pracuje v místním zahradnictví a vede se jí velmi dobře. Občas se potká s pracovníky a dlouze si povídá o tom, jak je nyní šťastná, samostatná a vyrovnaná.