TIMOTEI Bruntál

Cesta k sebeuvědomění
Dům na půl cesty TIMOTEI Bruntál

Jirka vyrůstal v rodině, která byla daleko od ideálu, což se odrazilo na jeho dětství. Do devíti let žil se svými rodiči a dvěma sourozenci, ale výchova nebyla láskyplná a rodiče o něj neměli dostatečný zájem. V sedmi letech začal navštěvovat zvláštní školu a logopedii, kde se zaměřovali na zlepšení jeho komunikačních schopností. Ačkoliv ve škole dosahoval dobrých výsledků, problémy s komunikací a frustrace se v něm hromadily.

Ve svých devíti letech se jeho život dramaticky změnil, když byl umístěn do Dětského domova v Litovli a později do Dětského domova ve Velkých Heralticích. V těchto zařízeních začal hledat způsoby, jak se vyrovnat s frustracemi. Bohužel si zvolil cestu agresivity a šikanování. Chování, které vysvětlil tím, že ho to bavilo, bylo jeho reakcí na hněv a bezmoc.V této těžké době začal Jirka čelit i hlubokým psychickým problémům, což ho vedlo k několika pokusům o sebevraždu. Po posledním z nich strávil půl roku v psychiatrické léčebně, kde se pokusil zpracovat svou minulost a najít nový směr. Tento těžký zážitek měl na Jirku silný vliv, ale zároveň mu poskytl příležitost začít novou životní etapu. Po ukončení základní školy Jirka pokračoval ve vzdělávání a stal se zahradníkem. Tato práce ho bavila a umožnila mu najít klid a způsob, jak se vyrovnávat se stresem. Po skončení studia mu sociální pracovnice zajistila bydlení v Domě na půl cesty v Bruntále, kde se rozhodl studovat obor kuchař/číšník. Tento krok mu otevřel nové možnosti a začal se více zaměřovat na stabilitu a budoucnost.

Po ukončení studia se Jirka zaregistroval na Úřadu práce a začal pracovat na brigádách, čímž získával potřebné zkušenosti a vytrvalost pro udržení stabilního života. Jirka měl klíčového pracovníka, který mu pomáhal ve všech oblastech života. Společně pracovali na zlepšení hospodaření s penězi, stabilizaci zaměstnání a zlepšení vztahů s ostatními. Pracovník mu poskytoval potřebnou podporu a pomáhal mu udržet směr. Vzhledem k jeho šikovnosti mu byl přidělen byt v DPC, což představovalo důležitý krok k jeho nezávislosti. Jako dobrovolník pracoval v Domově Pohoda, kde se stal údržbářem. I když občas měl potíže s ranním vstáváním a spoluprací s autoritami, práce ho naplňovala. Stále však toužil po tom žít ve velkém městě. S podporou pracovníka Jirka získal práci a bydlení v Mladé Boleslavi. V novém městě si našel přítelkyni, se kterou společně bydlí a pracuje v místním závodě na výrobu aut.