Rok povolání

POVOLÁNÍ JAKO PROFESE I POSLÁNÍ

Jan Křtitel

Jan byl vybrán samotným Bohem ke zvláštnímu úkolu, měl pokřtít Ježíše Krista. I když jeho narození  bylo neobvyklé a předpověděl jej samotný anděl, jeho život však nebyl nijak snadný. Narodil se totiž  rodičům, kteří byli pokročilého věku, prožíval různé nové situace, protože hlásal něco zcela nového – že Mesiáš a Spasitel, na kterého čekali Židé a modlili se za něj po staletí, tak přišel a je mezi nimi, s čímž mnozí nesouhlasili. Ale přesto, že to neměl jednoduché, tak ta jeho profese, můžeme-li to  takto nazvat, byla pro něj i posláním.  

MLADÍ LIDÉ, POVOLÁNÍ I PRO NĚ

Samuel

Samuel je postavou ze Starého Zákona, tedy před narozením Ježíše Krista. Již Samuelovo narození bylo zvláštní a v raném dětství jej matka Chana, dle slibu, který učinila Bohu, dala do chrámu, aby pomáhal knězi Élímu. Samuel byl poslušný a pomáhal knězi ve všem, co mu řekl. Sám však Boha ještě osobně neznal a ani s ním nijak nekomunikoval, nehovořil. Jedné noci, však slyšel Samuel opakovaně, jak jej někdo volá. Vždy, když se tak stalo, vstal a šel za Élím s dotazem, co potřebuje. Ten však tvrdě spal a byl překvapen, proč za ním Samuel chodí. Když ale přišel po třetí, Élímu došlo, že Samuele volá Hospodin. Ve 3. kapitole 1. Knihy Samuelovy, od 9. po 11. verš čteme:

Zvláštní situace. Samuel, mladý pomocník, který nepocházel ani z kněžského rodu a jen pomáhal knězi. Ani jej nenapadlo, že by i pro něj měl Hospodin nějaký plán, či úkol. Byl ale tak poslušný, že když slyšel volat své jméno, ihned vstal a šel za Élím. Tentokrát to však bylo jiné, volání neustávalo a Élí o ničem nevěděl. Samuel neznal Boha, ani jej nijak nehledal, ale Bůh si našel jeho.  Samuel  začal naslouchat Božím zprávám a časem se z něj stal prorok i izraelský soudce. Důležité však v jeho životě bylo, že odpověděl na Boží volání, byť v té době byl velmi mlád a bez osobních zkušeností s Bohem.  Přesto pro něj měl Bůh důležitý úkol. 
.  

PERSONÁLNÍ PRÁCE A PRESTIŽ POVOLÁNÍ

Rút

Rút je žena, která žila v období soudců v Izraeli, tedy asi kolem roku 1000 př. Kristem, navíc v Moabské zemi. Ta se nacházela na východ od Mrtvého moře a Židům. S lidmi z tohoto území bylo zakázáno se přátelit. Bylo to totiž území, kde lidé věřili v různé bohy a bůžky, tedy praktikovali modloslužbu a zároveň byli velmi sexuálně a morálně rozvolnění. Zvláštností však je, že je této ženě věnována jedna biblická kniha a také se ocitla v rodokmenu krále Davida a také samotného Ježíše Krista. Jak se to však stalo? Na začátku stojí setkání s jejím nastávajícím manželem a jeho rodinou. Ti se přistěhovali z Betléma, neboť tam neměli co jíst. Přistěhovali se rodiče Noemi a Elímelek a jejich dva synové, kteří se tam oženili. Avšak záhy zemřel jak manžel Rút, tak její tchán i švagr a ona zůstala sama s tchýní Noemi a švagrovou. Samotné ženy však v tehdejší společnosti neměly moc možností k životu a proto se Noemi rozhodla, že se vrátí do Betléma, kde má přeci jen nějaké známé, rodinu. Své dvě snachy proto vybídla, aby se vrátily do svých domovů a nechali jí odejít, což také jedna učinila. Avšak nikoli Rút. Ta odpověděla: „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt!“ (Rút 1, 16-17)

Nakonec se k ní přiznal i Bůh a požehnal jí. Zveme vás, abyste si tento velmi povzbudivý příběh přečetli přímo v Bibli, v knize Rút. A zrovna 14.3. má svůj svátek  Všem nositelkám tohoto jména přejeme stejnou odvahu, pokoru a víru. 

POVOLÁNÍ PRO VŠECHNY

Pavel

Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit… Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ…“ Skutky apoštolů 9, 1–5

Pavel je zvláštní postavou Nového zákona a ukazuje nám, že Bůh může povolat do svých „služeb“ opravdu každého. Pavel, původním jménem Saul, byl totiž zbožný Žid, který věřil v učení judaismu a nevěřil v příchod Mesiáše Ježíše Krista. A nejen to, dokonce aktivně pronásledoval příznivce Krista a chtěl je zabít. Kvůli tomu se vydal na cestu do Damašku, kde měl v plánu vyhledat stoupence Krista a vyhladit je. Hospodin za to Saula neodsuzuje, ale ukazuje mu jiné poslání jeho cesty. Najednou Saul uvidí před očima světlo a slyší hlas Ježíše, kterého pronásleduje. Po tomto „setkání“, nebo spíše vidění, Saul na čas oslepne a do Damašku musí být doveden. Tam postupně vstupuje do služby křesťanům. Pro mnohé z nich to bylo těžké přijmout, jelikož věděli, že je Saul chtěl zabít, a báli se ho. Nakonec však zjistili, že se jeho postoj zcela změnil. Ve verši 22 čteme: „Ale Saul působil čím dál tím mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy.“ Ježíš v tomto příběhu povolává svého nepřítele. Saul nakonec zjišťuje, že učení, proti kterému bojoval, je pravdivé. Nejen že přestal zabíjet křesťany, ale dokonce jim začal psát různé povzbudivé dopisy. Ty nalezneme v Novém zákoně také a není jich málo. 

POVOLÁNÍ K PRÁCI, SLUŽBĚ A RODINĚ

Marie

V květnu stojíme před tématem Povolání k práci, službě a rodině. Také v květnu slavíme Den matek. Proto výběr padl na povolání Marie, matky Ježíše. Byť by se o ní dalo mnoho psát, nyní se zaměříme na její povolání, o němž čteme v Lukášově evangeliu 1. kapitole, od 26. po 38. verš. 
Marie žila poklidným životem v galilejském městě Nazaret. Byla ženou, židovkou, zcela obyčejnou, jako ženy v jejím okolí a neočekávala nějaké zvláštní situace. Jednoho dne se jí však, bez předchozího varování nebo přípravy, zjevil anděl Gabriel se slovy: „Buď zdravá, milosti zahrnutá, Pán s tebou.“
Zvláštní pozdrav, jelikož již sama jeho formulace je přáním a zároveň ujištěním, že Pán Bůh je s ní. Jelikož nečekala žádné zvláštní poslání, tak se velmi tomuto setkání udivila a přemýšlela, co dále může od anděla očekávat. Proč k ní přišel. 
„Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.“ 
Páni, to bylo povolání. Obyčejná dívka, která ještě ani nebyla vdaná, žila v době bez sociálních sítí, či jiných „poradců“ se měla stát matkou Spasitele, Božího Syna. S tímto povoláním se dosud žádný člověk nesetkal. Bylo to povolání k rodině, ale také službě i práci. Každý, kdo má děti, vnuky nebo s nimi pracuje, ví, jaká to je zodpovědnost, ale zároveň práce se o ně postarat, vychovat atd. A to žádné z našich dětí není ani syn pozemského krále. O to větší zodpovědnost je nyní před Marií, obyčejnou ženou. A jak se k tomu Marie postavila? Její odpověď čteme ve 38. verši: „Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova.“ 
Silné vyznání. Marie vše vzala s pokorou a věděla, že pokud si jí Bůh k tomu vybral, tak dobře ví, co dělá. Její víra byla tak silná, že vše přijala, aniž by stavěla Hospodinu nějaké podmínky, které musí splnit. Ale věděla, že syn, který se jí narodí, díky Božímu zázraku, je jedinečný zachránce lidstva. 
Svou pokorou a přijetím Božího povolání a plánu bez podmínek nechť je povzbuzením a inspirací i pro nás, nejen během května.