BETHEL Bruntál

BETHEL Bruntál, Rýmařov, azylový dům
Cesta k samostatnosti: Příběh Jiřího a malé Elišky

Příběh pana Jiřího je důkazem toho, že cesta z azylového domu k plnohodnotnému životu může být klikatá, ale s trochou podpory ji lze zvládnout se vztyčenou hlavou.

Nejdůležitější pro mě bylo vědět, že v tom nejsem sám, když zrovna nevím, jak dál, říká Jiří při svých návštěvách.

Vše začalo před několika lety v našem středisku BETHEL Bruntál, Rýmařov, azylovém domě pro muže a ženy. Jiří tehdy hledal útočiště v těžké životní situaci a právě zde potkal Janu. Spojila je nejen podobná minulost, ale i společná vize budoucnosti. Po čase se jim podařilo udělat velký krok – našli si vlastní bydlení a společně z azylového domu odešli. Krátce nato se jim narodila dcera Eliška a zdálo se, že život nabral správný směr.
Štěstí však netrvalo dlouho. Elišce nebyl ještě ani rok, když se Jana rozhodla rodinu opustit. Jiří zůstal na výchovu dcery úplně sám. Situace byla o to těžší, že Jiřímu již nežili rodiče a neměl se v rámci širší rodiny o koho opřít. V tuto chvíli se ukázalo, jak důležité je následné provázení našich klientů.

Jiří nezahořkl. Rozhodl se být pro Elišku tátou i mámou zároveň. I když už dávno nebyl naším ubytovaným klientem, věděl, že v našem azylovém domě najde dveře otevřené, kdykoliv si nebude vědět rady.

Podpora, která nekončí odchodem
V průběhu let se na nás Jiří pravidelně obracel. Někdy šlo o praktické záležitosti, jako je vyřízení e-mailové komunikace s úřady, jindy se potřeboval zorientovat v džungli nabídek poskytovatelů energií nebo pomoci s agendou Úřadu práce. Často mu ale stačilo „jen“ si promluvit s někým, komu důvěřuje, a ujistit se, že své úkoly zvládá dobře.
„Nejdůležitější pro mě bylo vědět, že v tom nejsem sám, když zrovna nevím, jak dál,“ říká Jiří při svých návštěvách.

Velký den v první třídě
Největší odměna za veškeré úsilí přišla před půl rokem. Jiří, dnes již zkušený a samostatný otec, doprovodil Elišku s aktovkou na zádech poprvé do školy. Byl to okamžik obrovské hrdosti. Kluk z azylového domu, který kdysi hledal pevnou půdu pod nohama, vychoval šikovnou prvňačku.
Příběh pana Jiřího je pro nás připomínkou, že význam části naší podpory se může rozvíjet v čase. Že i když rodiče chybí a partneři odcházejí, komunita a odborná pomoc mohou vytvořit zázemí, díky kterému se děti jako Eliška mohou smát v lavicích základních škol.