Rozhovor s panem Janem Horákem
Sociální pracovník je často vnímán jako průvodce pro ty, kteří se ocitli v těžké životní situaci. Můžete nám popsat, co to znamená konkrétně ve vaší praxi v terapeutické komunitě EXIT?
V terapeutické komunitě mám na starosti denní program pro klienty, odborné skupiny a v případě, že mám v garantství klienta, tak jeho individuální plán. Denní program znamená koordinace dne podle harmonogramu, který je u nás přesně strukturovaný od ranní komunity po tu večerní. Odborné skupiny jsou takovým středobodem dne, v úterý máme například skupinu Prevence relapsu, kde jsou uchopeny témata související s tréninkem předcházení rizik v souvislosti se závislostí a je to velmi seberozvojová skupina. Individuálně vedu klienty pomocí pohovorů a rodinných setkání. Mám kolegy na stejné pozici a také na pozici pracovní terapeut, ti mají na starosti praktický chod domu a volnočasové aktivity, vzájemně se doplňujeme a v mnoha ohledech i pochopitelně prolínáme v činnostech.
Je možné říct, že cílem práce sociálního pracovníka je především porozumět klientovi? Jak se tento přístup odráží ve vaší práci s mladými lidmi? Má tato cílová skupina nějaká specifika?
Naše cílová skupina mladých lidí (14–26 let) se zkušeností se závislostí je velmi specifická a je vnímána jako náročná. Nejspíš je to pravda, ale naše práce je taky spojená s možností vidět během 6 měsíců v programu spoustu konkrétních změn zlepšení a tím se to vyváží. Porozumět klientům a nabídnout jim kompetence pro otevření, zpracování a částečně možná i vyřešení jejich situace je dle mého obsaženo v jádru principů terapeutické komunity. Společně s našimi klienty se snažíme koukat na svět jejich očima a je nutné pochopit, z jakého důvodu svět kolem sebe prožívají tak, jak prožívají. Pak se může podařit pozitivní změna.
Jak konkrétně vypadá praktická pomoc, kterou klientům nabízíte? Jaká je vaše role jako sociálního pracovníka v rámci týmu?
V kostce jde o střednědobý pobytový program, který je orientovaný na pomezí skupinové terapie a sebezkušenosti v rámci praktických činností a spolurozhodování. Ta konkrétní nabídka spočívá v možnosti bezpečně 6 měsíců žít na naší komunitě a učit se být zapojený v různých funkcích (kuchař, majordomus, chovatel atp.), zkoušet si zodpovědnost a čelit situacím, kdy o sobě mluvím a neutíkám před přímou a někdy možná nepříjemnou zpětnou vazbou. Pro nás pracovníky je cílem, aby si to co nejvíce moderovala a upracovala klientská skupina. Proto bychom měli být více v roli průvodců toho procesu, ne ti, kdo vytvářejí obsah dění na komunitě. Moje role je být při tom a všímat si, co se mezi klienty děje, dávat zpětnou vazbu na emocionální chování a celkovou atmosféru. Samozřejmě jsme jako pracovníci i dveřníci, koordinátoři, řidiči, rozhodčí, moderátoři setkání s rodinou a mnoho dalšího. Role pracovníků na komunitě je hodně pestrá, což je skvělé. Představa sociálního pracovníka za stolem u počítače nebo v klidné a strukturované konzultační místnosti u nás je jenom jeden malý střípek v mozaice dalších rolí. Což je pro mě osobně jeden z dalších důvodů, proč tu práci zbožňuju.
Jaká odborná kvalifikace a dovednosti jsou na pozici sociálního pracovníka potřeba? Je ve vašem oboru prostor pro další vzdělávání a osobní rozvoj? V jakých oblastech nejvíce?
Formálně je vyžadována kvalifikace dle zák. 108/2006 sb., takže minimálně VOŠ vzdělání v oboru sociální práce a dalších uznaných oborů. Terapeutické dovednosti a vzdělání je určité vhodné, ale není to podmínka. Podstatná je ochota se dále vzdělávat v adiktologických tématech a terapeutických dovednostech. V rámci služby i organizace je spousta možností. Je to pro mě velký benefit a zároveň vnímám jako jednu z povinností neustále se vzdělávat v sociální oblasti obecně.
Co vám práce v TK EXIT osobně přinesla, jak vás ovlivnila?
Prozatím mi dala především unikátní zkušenost být součástí rozvoje takto specifické služby. Vyzkoušel jsem si svou odolnost i zvládání různých hladin stresu. Získal spoustu terapeutických dovedností. Naučilo mě to jisté míře trpělivosti. A především velké pokoře vůči prožívání mladých lidí, které je někdy těžké přijmout, ale vždy jde pochopit.
V rámci kampaně Povolání mluvíme o dvou rovinách – povolání jako zaměstnání a jako životní poslání. Jak to vnímáte vy?
I když je to na mě docela ultimátní postoj, tak ho ve výsledku žiju naplno. Podstatné je, ať si přes maximální zapojení a napojení umíme zachovat odstup a nedostaneme se do tunelového vidění. Zúžená perspektiva je neužitečná jak pro klienty, tak pro pracovníky. Čím pestřejší život budu jako pracovník mít nad rámec toho pracovního, tím užitečnější budu pro klienty. Taková je moje vize, ke které snad i pomalu mířím.
Které osobnostní rysy nebo schopnosti považujete za klíčové pro sociálního pracovníka, aby mohl být nejen profesionální, ale zároveň lidský?
To je pro mě spousta vlastností a důležitý je i jejich poměr a to, jak je využíváme v různých situacích. Někdy můžou být ambivalentní. Trpělivost, flexibilita, bojovnost, zásadovost, zvídavost, všímavost, struktura orientovaná pro klienty apod. Pro mě osobně je tam ještě velká porce solidarity a schopnosti pojmenovávat příčiny situací, které řešíme. Mám rád např. koncept kritické sociální práce.
Jaké vidíte největší výzvy nebo změny, kterým čelí oblast sociálních služeb v současnosti a v blízké budoucnosti?
Stárnoucí populace, negativní trendy u dětí a mládeže a priorita témat sociální politiky. Myslím, že se musíme připravit na témata spojená s tímto. Konkrétně jde o klienty, kteří jsou blízko seniorskému věku a současně jsme na ně zvyklí spíše
v jiných službách než v těch pro seniory. Spousta nových témat u dětí a mladých lidí spojených s online prostředím, izolovaností vztahů, narůstající agresivitou vůči sobě i okolí, které jsou výzvou pro oblast duševního zdraví. A také nejistota, zda bude sociální politika prioritou v rámci financování. To jsou v kostce také důvody, proč by měli být profesionálové ze sociální oblasti co nejvíc slyšet na veřejnosti.
Práce v sociálních službách může být psychicky náročná. Co vám pomáhá „dobít baterky“ a udržet si vnitřní rovnováhu?
Vždy jsem si myslel, že bude pro mě moje koláž pracovních aktivit jakousi celoživotní Moebiovou páskou, která je symbolem propojení mnoha různých stran. Nicméně po narození syna je pro mě nejdůležitější rodina a čím dál víc vnímám, že mě dobré vztahové prostředí hodně posiluje i v práci. Takže je to vlastně zase ta páska. K tomu mám hory, přírodu, spoustu hudby a knížek, péči o zvířata a další plány, co by bylo třeba v našem kraji dělat.
Máte své životní motto, které vás provází a dává vám smysl i ve vaší profesi?
„Jediné, co je v lidském životě konstantní, je změna.“ Od psychoterapeuta a spisovatele Steve de Shazera.
Co byste poradil někomu, kdo zvažuje práci v sociální sféře? Na co by měl být připraven a co naopak může získat?
Volejte, pište, jezděte k nám na stáže a poznávejte, jak to u nás v praxi funguje. Jedině to vám dá informace o tom, jaké to u nás je. A nám to dá možná dobré důvody, proč vás budeme chtít za kolegy.