Rozhovor s Ivetou Macurovou

Jak jste se dostala k práci zdravotní sestry v sociálních službách?
K práci zdravotní sestry v soc. službách jsem se dostala vlastně náhodou. Pracovala jsem celý svůj profesní život, tedy 32 let, ve zdravotnictví, konkrétně na dětské hematologii a hematoonkologii ve FNO. Tato práce je velmi náročná, jak po odbor-nostní, psychické tak i fyzické stránce, ale přesto mne velmi naplňovala. Stalo se však to, co se občas stává, a já jsem zjistila, že jsem se po více než třech desítkách let dostala na hranu vyhoření. Uvědomila jsem si, že je třeba jít dál, ale jinou cestou. Rozhodování to nebylo jednoduché, jelikož dětská onkologie byla má „srdcovka“. Původně jsem uvažovala, že půjdu úplně mimo obor, ale pak jsem narazila na inzerát, kde pro DUHOVÝ DŮM Ostrava hledali posilu. Tak jsem se rozhodla, že přece nezahodím všechny své zkušenosti a zkusím zůstat ve své profesi.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Záleží, jestli jde o ranní, nebo o odpolední směnu. Ale z větší části jsou naše činnosti totožné. V první řadě se jedná o přípravu a podávání léků klientům, s tím souvisí objednávání léků v příslušných odborných ambulancích. Dále provádíme ošetřová-ní chronických, či krátkodobých ran, kdy si vždy musíme předem zajistit dostatek potřebného materiálu k ošetření. Klienti v tomto ohledu a nejen v něm maximálně spoléhají, že bude vše zajištěno. Dále provádíme výměny močových katétrů a jejich proplachy, zajišťujeme dodávání inkontinenčních pomůcek. Podáváme stravu klientům, kteří nemohou přijímat jídlo ústy do tzv. PEGu, tj. přímo do žaludku přes speciální katétr. Je toho určitě mnohem více, nejde to vše vypsat do jednoho bodu. Ale co je pro mne nejdůležitější při všech těchto úkonech, je navození klidné domácké péče, vcítění se do jakékoliv klientovy situace. Vždy se snažím věnovat dostatek pozornosti i drobným obtížím a starostem, které klienty trápí.

V čem je jiná práce zdravotní sestry ve zdravotnickém zařízení od práce v sociálních službách?
Z mého pohledu je práce v soc. službách, tedy konkrétně v DUHOVÉM DOMĚ Ostrava jiná v tom, že pečujeme v podstatě o stálé klienty, pouze v OS se klientela obměňuje. Ve zdravotnictví je obměna pacientů samozřejmě častější. Dále také vní-mám rozdíl v tom, že pociťuji větší míru zodpovědnosti proto, že při řešení různých zdravotních komplikací není přítomen lékař. Řešení takovýchto situací zdravotní sestrou vyžaduje spoustu zkušeností, rozhodnost a velkou míru empatie.

Co je na vaší práci nejnáročnější?
Já vlastně ani neumím pojmenovat něco, co je na naší práci nejnáročnější. Vždycky se dá najít nějaké schůdné řešení situací, které přináší pozice zdravotní sestry. Pokud sestřička disponuje osobní vyzrálostí, dostatečnými zkušenostmi a hlavně velkou mírou empatie, řešení se většinou dá najít.

Znáte spoustu kolegů z oboru, pro koho je práce v sociálních službách vhodná?
Je to o přizpůsobení se, o pochopení a lásce k pomáhajícím profesím. České zdravotní sestry mají své jméno ve světě, jsme přizpůsobivé, chápavé a hlavně si vždycky a za jakýchkoliv situací umíme poradit. Takže ano, myslím si, že spousta mých bý-valých kolegyň ze zdravotnické sféry, by dokázala pracovat v sociálních službách.

A co vás na ní nejvíc těší?
Základem je, aby každý z našich klientů byl spokojený. Nejvíce mne těší, když směna probíhá v klidu, když klienti mají pocit jistoty, podpory a bezpečí. Když se daří řešit různé zdravotní obtíže v pohodě, co nejefektivněji a hlavně s úsměvem na tváři.

Jak spolupracujete s ostatními pracovníky týmu?
Spolupráce s ostatními pracovníky týmu je jeden z nejdůležitějších faktorů při společné péči o naše klienty. Tým je základ, ať už to jsou mé kolegyně všeobecné sestry, pracovníci v sociálních službách, nebo sociální pracovnice. Myslím, že spolupracu-jeme efektivně, a společně se snažíme o maximální spokojenost našich klientů.

Máte nějaký osobní recept, jak zvládat náročné dny?
Konkrétní osobní recept asi ani nemám, každý z nás je jedinečný. Můžu mluvit pouze za sebe. Za mne pobyt v přírodě, takové to propojení s přírodou. Ať už to jsou procházky lesem, jarním parkem, či pobyt na horách. Já načerpávám energii hlavně na zahradě, pěstováním různých druhů květin, okrasných keřů, hlavně hortenzií, to je moje citovka. Baví mne všechno kolem toho, od zjišťování si informací o pěstování, až po sázení a následnou péči o rostliny. A když pak vidím, jak krásně rostlinky prospívají, tak mám dušičku v peříčku. Takže po náročném dni přijdu domů a obejmu si své skoro dvoumetrové hortenzie a je mi nádherně.

Co byste poradila všem, kteří o práci v sociálních službách uvažují?
Aby si určitě zjistili všechny možné informace o tom, co tato práce obnáší. Aby si zkusili najít kontakt na někoho, kdo tuto práci vykonává, či vykonával. Myslím, že je i vhodné využít možnosti účasti na dnech otevřených dveří, které některá středis-ka pořádají.

S jakými problémy se na vás klienti obracejí aneb jak vidíte vývoj práce s lidmi s postižením?
Klienti se na mne obracejí s různorodými problémy. Nejsou to jen obtíže zdravotního charakteru, ale i velmi osobní záležitosti. Vždy se snažím o tématu hovořit s ohledem na míru postižení, společně hledat způsoby řešení a hlavně dodávat důvěru v opětovné zlepšení. Co se týče vývoje práce s lidmi s postižením, si myslím, že se vše hodně posouvá. Nedá se srovnat péče nyní a péče třeba před 20 lety, posouvá se to směrem ke klientovi. Dnes už to není o tom, že je klient někde v nějakém zaří-zení, dnes už to je o tom, že je klient prostě a jednoduše doma.

Jaké máte profesní nebo osobní cíle do budoucna?
Vzhledem k mé dlouholeté praxi je mým profesním cílem se zaměřit na využití bohatých zkušeností a předávání znalostí ve zlepšování kvality péče. Co se týká osobních cílů, určitě bych si chtěla zachovat rovnováhu, pocit smysluplnosti v práci a samozřejmě se starat o své zdraví a pohodu.

Rozhovor s Ivetou Macurovou vedl Milan Letošník