Abilympiáda Pardubice 2019

Ve středu ráno 12. června jsme se sešli na Hlavním nádraží v Krnově. Za krásného počasí, s dobrou náladou a s úsměvem na rtech nastoupila naše osmičlenná výprava do vlaku směr Olomouc hlavní nádraží, kde jsme přestoupili do vlaku směr Pardubice. U nádraží na nás čekal speciální autobus, který nás zavezl do haly, kde proběhla registrace soutěžících. Na ubytování jsme dorazili příjemně unavení. Takže jsme zvolili odpočinek.

První soutěžní den (čtvrtek, 13. 6.) nám začal ráno Ubrouskovou metodou, reprezentoval nás René Horváth, ve které se umístil na prvním místě. Odpoledne pokračovalo Enkaustikou, ve které nás reprezentovali Lenka Korbelová, která tuto kategorii vyhrála a René Horváth, který se umístil na třetím místě. 

Druhý soutěžní den (pátek, 14. 6.) nám začal Fotografováním, ve kterém soutěžili Libor Pavlík a Lenka Korbelová, kteří se umístili na osmém a desátém místě. Soutěžní odpoledne pokračovalo Malováním na kameny, kde nás reprezentovaly Tereza Olexová, která skončila na prvním místě a Hana Novotná, která se umístila na třetím místě.

Měli jsme velikou radost z medailí i ostatních umístění, jelikož konkurence byla letos veliká. Abilympiádu provázel i bohatý doprovodný program, který jsme si spolu s klienty moc užili a na závěr nás v pátek večer čekala v centru Kosatec diskotéka spolu s výborným občerstvením. V sobotu ráno po snídani nás autobus odvezl na nádraží a my jsme se vydali zpět domů.

Každý z nás si odvážel z těchto dnů jiné dojmy a prožitky, ale všichni jsme se shodli, že už nyní se těšíme na další ročník a celý rok budeme pilovat v dílnách své dovednosti.

V dílnách EFFATHA Krnov se tvořilo technikou EBRU

Poprvé do Slezské diakonie zavítala paní Tereza Gemelová s ukázkou techniky EBRU v listopadu. Byla tak nadšená z nálady a atmosféry, kterou vytvořili ten den samotní klienti, že se její návštěva opakovala teď v předvánočním čase.
Pro všechny klienty přivezla komponenty, ze kterých si sestavili svícínky a zdobili. Ebru je tradiční turecká technika, kdy se na vodní hladinu nanáší barevný pigment, ze kterého si každý vytvoří různé ornamenty. Malujete jednoduše na vodní hladině a toto se pak obtiskne na papír, dřevo, sklo, látku a vznikne barevný obrázek, který udělá radost.

 

Každý z klientů si tentokrát odnesl na vánoční stůl krásný a originální svícen a za to děkujeme.
Šárka Gaudková

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Výlet do ciziny

Ve středu, 5. 12. 2018, jsme se zúčastnili sportovní soutěže „Międzynarodowe igrzyska osób niepełnosprawnych“, kterou zorganizovali naši polští kamarádi v polském městečku Dobrzeń Wielki, které se nachází nedaleko Opole. Vyrazili jsme ve čtyřčlenném týmu s doprovodem pracovníka. Spolu s námi sportovali i krnovští senioři. Na cvilínském nádraží na nás čekal moderní autobus. V polském Prudniku přistoupili další soutěžící. Cestu autobusem jsme si užili, sledovali jsme krajinu – zhlédli jsme dálnici, velkoměsto Opole, katedrálu, a především řeku Odru, o které si často povídáme ve vzdělávání. Na místo jsme dorazili se zpožděním, v Opoli jsme totiž bloudili – pan řidič totiž autobusem nemohl projet pod železničním viaduktem, museli jsme couvat a zablokovali dopravu po městě. Byl to pro nás velký zážitek. Po příjezdu do školy v obci Dobrzeń Wielki jsme se šli převléknout a nachystali jsme se k soutěžení. Čekalo nás celkem 6 disciplín, běhali jsme se saněmi, házeli míčem do koše, překonávali jsme překážky. Od rozhodčích jsme dostávali body. Seznamovali jsme se se soutěžícími z polských družstev. Po ukončení soutěže nám zazpívaly polské žákyně tamější školy polské vánoční písně.  Potom přišel Mikuláš, rozdal každému medaili, mikulášskou nadílku a každá skupina soutěžících obdržela krásný velký pohár. Společně jsme se vyfotili. Celkovými vítězi se stali naši noví kamarádi z Prudniku, kterým jsme v autobusu blahopřáli k prvenství. Následoval oběd v pohostinství „Černovousy“. Pochutnali jsme si, ale nejvíce nás zaujala tradiční polská „surówka“ – zeleninový salát.  Do Krnova jsme se vrátili po 16. Hodině.
Výlet se nám líbil a sportovních her se rádi zúčastníme i příští rok. Kromě nadílky a medailí jsme si přivezli hromadu zážitků – ochutnali jsme polskou kuchyni, z autobusu jsme viděli nekončící rovinatou krajinu s úrodnou zemí a čerstvě vyrostlým obilím, udržovaná městečka a veliké kostely a chrámy. Některým polským slovům jsme rozuměli, nová jsme se naučili.
 


 

Za poznáním Jesenicka

Ve dnech 1. 10. – 4. 10. 2018 jsme se s klienty vypravili do Lipové Lázně – části Horní Lipová –  kde jsme prožili příjemnou čtyřdenní pohodu. 
V pondělí jsme vyrazili vlakem ze cvilínského nádraží. Během cesty jsme odpočívali a kochali se příjemnou krajinou. Příjemným zjištěním pro nás bylo, že jsme jeli dokonce i přes Polsko.
Po příjezdu do Horní Lipové jsme se zašli naobědvat, nakoupili jsme vše potřebné na večeři a snídani a šli jsme se ubytovat na chatu Chalupa pod Pyšnou loukou. Všichni byli uchváceni panenskou přírodou kolem a krásnou chatou, která se nám zdála být ještě hezčí než na fotografiích. V chatě bylo teplo, nacházely se v ní dva pokoje, každý po čtyřech lůžkách, sociální zařízení a kuchyňský kout spojený s obývací místností, prostorný stůl a lavice, televize, gauč, dřevěné obložení a zánovní nábytek. V chatě vonělo dřevo. 
Druhý den dopoledne jsme po snídani vyrazili na pěší túru do Lesního baru, byl to pro nás všechny velký zážitek. Cestou nahoru jsme šli po „zaječí stezce“, zdolávali jsme potok, překračovali větve a balvany. Půjčili jsme si trekingové hole, které si někteří klienti hned zamilovali. Jednoho z nich to dokonce inspirovalo ke koupi vlastních holí po návratu do Krnova. Došli jsme do baru a překvapilo nás, že i když je to bar, musíme se obsloužit sami. Původně jsme měli chuť na vychlazené pivo, ale vzhledem k chladnému podzimnímu dni jsme dali přednost horkému čaji. Ochutnali jsme vynikající domácí trubičky a na ohni jsme si opekli klobásy. Cestou zpět jsme si povídali o životě v lese a o lesních obyvatelích. 
Ve středu jsme se v dopoledních hodinách vydali za poznáním do lázeňského horského města Jeseník, abychom poznali centrum města a místní lázně. Někteří ještě nikdy lázně neviděli. Už víme, jaký je rozdíl mezi nemocnicí a lázněmi, mezi pacienty a lázeňskými hosty. Prošli jsme se po parku kolem celého areálu. V parku je nainstalováno mnoho odpočívadel a atrakcí pro hosty a návštěvníky města. Mohou si například léčit nohy ve studeném potoku a přitom pohodlně sedět na lavičce tak, jak doporučoval zakladatel lázní Vincenz Priessnitz. V restauraci, kam jsme zašli poobědvat, nás zaujal strop, který vypadal, jako kdyby byl z alobalu. Blýskal se a mohli jsme se v něm zespodu vidět. Procházka a náročný den nás celkem zmohl, proto jsme se těšili zpět do chaty. Doufali jsme, že si zahrajeme venkovní kuželky, ping-pong, anebo blíže prozkoumáme potok, který teče hned za chatou, ale rozpršelo se. Šli jsme se ohřát dovnitř a chvíli jsme odpočívali.
Snídaně a večeře jsme si připravovali sami. Jedli jsme výbornou domácí pomazánku, párky, chleba ve vajíčku a smažené papriky, smažili jsme lívance a uvařili jsme si pudink.
Po večerech jsme hráli společenské hry, naučili jsme se pravidla kostek a domina, povídali jsme si a sledovali jsme televizi. Mysleli jsme, že vydržíme dlouho vzhůru, ale denní program byl vyčerpávající a těšili jsme se, až si lehneme. Všichni jsme si vycházeli vstříc, byli jsme ohleduplní a kamarádští. Nemuseli jsme řešit žádné nepříjemné situace.
Čas neúprosně kvapil a probudili jsme se do deštivého čtvrtku. Nejraději bychom si pobyt na chatě prodloužili, ale nedalo se nic dělat, museli jsme se vrátit domů. Přijeli jsme do Krnova plní dojmů. Cestou nám vyhládlo, zašli jsme proto na oběd do jídelny. Po obědě jsme se rozešli domů a těšili se, až o všem, co jsme prožili budeme vyprávět našim rodinám a kamarádům. Těšíme se na další výlet.
 


 

Do dílen přišli pekaři z ASPECu


Druhý lednový týden zavítala do dílen Slezské diakonie EFFATHA návštěva z krnovské pekárny Aspec. Kromě jednatelů společnosti přišli také vedoucí výroby, kteří přinesli připravené těsto na rohlíky, a namísto zdlouhavého představování se šlo hned na věc - těsto totiž pracovalo.
Zapnout troubu, potřít a posypat… Během chvíle začala výroba pletýnek a také soutěž o to, kdo ji uplete dřív. Každý si s těstem mohl pohrát a dílnami se brzy linula příjemná vůně čerstvého pečiva. „Není to těžké, je to jako uplést cop“ popsal Lukáš, jeden z klientů.
Následně se role obrátily. Pekaři totiž byli vtaženi do aktivit v sociálních službách a s klienty se zapojili do výroby tašek, svíček i přání nebo si vyzkoušeli malování horkým voskem.
Na závěr zaměstnanci Aspec předali finanční dar. Před vánocemi se totiž v pekárně zrodil nápad uspořádat zaměstnaneckou sbírku. S jednateli bylo dohodnuto, že pomohou se zahájením úprav části zahrady, kdy vznikne posezení pod ořechem. Klienti, kteří mají potíže při chůzi nebo jsou na invalidním vozíku, se tak dočkají snazšího přístupu.

Šárka Gaudková, Slezská diakonie