Biblické zamyšlení

Chceme poradit? Někdy ano, někdy spíš ne – podle toho, v čem, a taky záleží, od koho. Stojíme o radu od členů rodiny, od přátel, anebo raději od odborníka v dané oblasti? Anebo si nějakou radu poslechneme a stejně se pak zařídíme podle svého… Záleží na nás, máme svobodu hledat, ptát se, ověřovat a vybírat si. Co tak rada od Nejvyššího, který všechno stvořil a který má moc měnit věci i lidi? Sám Bůh radí člověku skrze biblické příběhy, skrze své slovo, skrze vnitřní hlas anebo prostřednictvím člověka či situace. Na známém místě v knize žalmů čteme: Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Žalm 32,8) Ano, to potřebujeme – mít moudrost a prozíravost k cestám, na které se vydáváme a po kterých kráčíme. Navíc, jak je dobré mít s sebou průvodce, který danou cestu zná. Připomíná mi to jednu cestu do velkého evropského města, které jsem neznala a nerozuměla jsem ani názvům ulic. Už jen představa, že si budu potřebovat koupit jízdenku anebo celodenní lístek a nebude mi stačit angličtina, vyvolávala ve mně stupňující se stres. Jak úžasná byla nabídka kamarádky, která se v tom městě cítila jako doma a mluvila jazykem místních, že pojede se mnou, a navíc mi ještě ukáže zajímavá místa. To se mi ulevilo a potěšilo mě to. V tom městě jsem byla ještě několikrát potom, ale ta návštěva s „průvodkyní“ byla rozhodně lepší, ušetřila mě zbytečného bloudění, frustrací a trapasů. Mít takového průvodce pro životní situace, a zvláště pro různé krizové chvíle, je věc k nezaplacení. A přitom je blízko a je dostupný.

Cesta a taky kráčení je často přirovnáváno k víře. Víra v Nejvyššího je kráčením, není to žádná automatická záležitost. V tomto roce, který je ve Slezské diakonii Rokem vděčnosti za svobodu, si chceme uvědomovat, za co všechno můžeme být vděčni. Chceme vnímat svobodu, kterou v naší zemi máme, a to i svobodu ve vyznávání víry v Boha. Určitě chceme myslet na lidi, kteří nejsou svobodni a naopak žijí v „poutech“ různého druhu, anebo jsou dokonce pronásledování za svou víru, a modlit se za ně , ať můžou zažít osvobození.

Přeji vám i sobě, ať se nám na cestách dostává moudrého a prozíravého rozlišování, ať si vybereme vždy správného průvodce a ať naše víra neslábne, ale naopak zesílí.

Miriam Szőkeová
koordinátorka duchovní služby ve Slezské diakonii