06
květen
Loading Events

Kvalitní rehabilitační pomůcky zlepší kvalitu života postižených dětí ve stacionáři Slezské diakonie EUNIKA Karviná. Taneční soutěž, ve které nebylo poražených, jen vítězů, kteří tančili proto, aby někomu zlepšili život, je u konce. I přesto, že soutěž běžela na Slovensku a příjemci podpory byli zejména lidé ze Slovenska, jeden sen se splnil i lidem a dětem v České republice, a to v Karviné.


Tanec snů – tak se jmenovala taneční show, která pomáhala. Vždy jeden z tanečního páru byl známou tváří slovenského showbyznysu a druhý byl ten, který vysnil pro někoho materiální pomoc. Členem jednoho z tanečních párů byla paní Lucia Wijacká a známý zpěvák Mario „Kuly“ Kolár z kapely Desmod. Paní Wijacká je uživatelkou, respektive její dvě holčičky Karolínka a Miriamka, služby Slezské diakonie - denního stacionáře EUNIKA Karviná. Paní Wijacká vysnila sen nejen pro své hendikepované holčičky, které stacionář navštěvují, ale pro všechny děti ze stacionáře EUNIKA Karviná. Tím snem jsou rehabilitační pomůcky, které pomohou usnadnit život dětem s postižením a přinesou pomoc a podporu i jejich rodičům. 

Tanec hodnotila odborná porota, která společně s diváky, v rámci SMS hlasování, rozhodla o vítězi. Díky dárcovským SMS se plnily přání potřebným lidem. Jinými slovy, čím více se taneční pár lidem u televizních přijímačů líbil a podpořili tento pár SMS, tak tím více financí pár pro splnění snu získal. Paní Wijacká vytančila pro děti dost peněz, díky nim bude moci stacionář zakoupit kvalitní drahé rehabilitační pomůcky.


Co je na tomto počinu paní Wijacké úžasné? Fakt, že paní Wijacká pomohla všem dětem ve stacionáři, byť by mohla klidně pomoci jen sama sobě – mohla by snadněji získat peníze na tolik potřebné rehabilitační pobyty pro svá dvojčátka. O svém životním příběhu a o rozhodnutí pomoci všem dětem ve stacionáři nám paní Wijacká s ochotou vyprávěla.

Porod holčiček nebyl snadný, v jejich sedmi měsících paní Wijacká zjistila, že se děti nevyvíjejí tak, jak by s ohledem na věk měly. Následovala celá řada vyšetření, kdy nebylo zcela jisté, čím děti trpí. Až ve třech letech jim byla stanovena diagnóza dětské mozkové obrny. Holčičky nechodí a nemluví a vyžadují celodenní péči. Od stanovení diagnózy paní Wijacká s holčičkami absolvovala spoustu různých vyšetření včetně rehabilitací. Paní Wijacká je přesvědčena, že intenzivní rehabilitací, profesionálním a lidským přístupem lze mnohého dobrého v rozvoji dětí dokázat. Proto, aby své děti v jejich schopnostech a dovednostech stále podporovala, začala hledat podporu u široké veřejnosti, aby dětem mohla dopřát nákladné, ale účinné rehabilitační pobyty. Díky podpoře spoustě lidí paní Wijacká s dětmi absolvovala několik pobytů, díky kterým holčičky dokáží lépe vnímat, jejich pohyby jsou koordinovanější.

O děti pečuje sama a při obrovské snaze o zlepšení kvality života svých holčiček je paní Wijacká již schopna laicky posoudit míru vybavenosti a potřebnosti rehabilitace pro své děti i děti s obdobnou diagnózou. A právě ve stacionáři viděla, že by potřeboval dovybavit skutečně dobrými rehabilitačními pomůckami, které jsou velmi drahé.

 

Proto, když přišla možnost zúčastnit se „Tance snů“, přihlásila se. O Tanci snů se dozvěděla od své známé. Nikdy profesionálně netančila, ale porotu zaujal její příběh, energie a tanec. Jak sama říká: „V tomto pořadu nešlo pouze o náš příběh (můj a mých holčiček), ale měla jsem zájem a možnost bojovat za příběh a sen i někoho jiného. V tomto případě šlo o děti a dospělé uživatele denního stacionáře Eunika v Karviné. Tak jsem do toho zkrátka šla.“

O tom, že to nebylo snadné, netřeba dlouho povídat. Pro paní Wijackou začalo období, které bylo pro ni fyzicky i psychicky náročné. Dlouhé únavné tréninky, natáčení, péče o holčičky. Vše zvládla díky velké podpoře své kamarádky, která se o její děti v tomto období hodně starala a pomáhala jí.

Paní Wijacká svým počinem pomohla i dalším dětem a jejich rodičům, kteří mají obdobné problémy jako ona sama. Její příběh ukazuje i na přístup k této složité situaci, jenž může být podporou pro další rodiče dětí s postižením. Ona sama se velmi často usmívá, a proto jsme se jí zeptali, zda má nějaký odkaz pro rodiče, kteří mají či se jim narodí děti s postižením: „První diagnóza děvčat mi dala na výběr dvě varianty.  Postavit se k věcem čelem nebo propadnout depresi a smutku, kterými bych ničeho s holkami nedosáhla. Vždy se snažím myslet pozitivně, a to i v těžkých chvílích. Nejdůležitější pro mě je, když vidím úsměv na tváři a jiskry v očích mých dvojčátek. Překonávat bariéry a překážky se vztyčenou hlavou, to mě posouvá dál! Toto doporučují každé mamince.“

Nesobeckost, otevřenost k pomoci druhým, ochota vynaložit značné úsilí pro pomoc a podporu druhým, vzdání se svého pohodlí a neobyčejné nasazení pro zlepšení života těm, kteří pomoc potřebují – za to velké díky paní Wijacké a také televizi JOJ, která demonstruje, že pomoc potřebným nezná hranice.

Pokud byste se chtěli dozvědět více o příběhu paní Wijacké, možnostech pomoci, vše je k dispozici na jejích webových stránkách http://www.kajkamimi.cz.

 

Mgr. Lenka Waszutová
vedoucí Odboru personálního řízení, 
zahraničních vztahů a PR, tisková mluvčí